Mince Johanna II. Lichtenštejnského
Mince Johanna II. Lichtenštejnského odkazují na knížete Jana II. (1840–1929), přezdívaného „Dobrý kníže“, jenž vládl v letech 1858–1929. Narodil se v Lednici a zemřel ve Valticích; proslul mecenášstvím a dlouhou, převážně neokázalou vládou.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o nominálu 5 korun z roku 1904 byla vydána za vlády knížete Jana II. z Lichtenštejna. Představuje období modernizace malého alpského státu a jeho integrace do...
Stříbrná mince o nominálu 5 korun z roku 1904 byla vydána za vlády knížete Jana II. z Lichtenštejna. Představuje období modernizace malého alpského státu a jeho integrace do...
Stříbrná mince o nominálu 5 korun z roku 1904 byla vydána za vlády knížete Jana II. z Lichtenštejna. Představuje období modernizace malého alpského státu a jeho integrace do...
Stříbrná dvoukoruna z roku 1912 je reprezentativní ukázkou vzácné mincovní produkce Lichtenštejnska za vlády knížete Johanna II., jehož dlouhá vláda přinesla zemi stabilitu i...
Vzácná stříbrná mince 1 frank z Lichtenštejnska z roku 1924 s portrétem knížete Johanna II., ražená podle návrhu francouzského rytce Gustava Deloye, je ceněným sběratelským...
Ovládací prvky výpisu
Mince Johanna II. Lichtenštejnského připomínají Jana II. (1840–1929), vládnoucího knížete Lichtenštejnska v letech 1858–1929, jehož panování patří k nejdelším v evropských dějinách. Narodil se na zámku Lednice a zemřel ve Valticích, tedy v prostředí moravských držav rodu. Bývá označován jako „Dobrý kníže“ a do veřejného života vstoupil krátce po osmnáctých narozeninách, kdy převzal knížecí titul po otci Aloisovi II.
Vzděláním i zájmy se blížil modernějšímu typu šlechtice 19. století: ovládal více jazyků a získal znalosti v národním hospodářství a technice při studiích mimo domov. V politice nevystupoval okázale, o to více se soustředil na správu rodových statků a na kulturní reprezentaci. V českých zemích, na Moravě i ve Slezsku patřil k největším pozemkovým vlastníkům a jeho jméno je pevně spjato s velkostatky a sídly v krajině jižní Moravy.
Pro Lichtenštejnsko měl význam i v ústavním vývoji. Podpořil změny, které rozšířily politická práva obyvatel, a ústava z roku 1921 proměnila knížectví v konstituční monarchii. Po první světové válce se zároveň přetrhaly tradičně těsné vazby na rakouský prostor a knížectví se postupně orientovalo více na Švýcarsko, což odpovídalo nové mapě střední Evropy.
Vedle státních záležitostí vynikl jako výrazný mecenáš umění a věd, který podporoval sbírkotvornou činnost rodu a péči o kulturní dědictví. V moravských rezidencích i širším zázemí rodu se za jeho doby prohlubovala dlouhodobá tradice dvorské kultury, architektury a krajinných úprav. Jan II. zemřel roku 1929 a po jeho smrti přešlo knížectví na mladšího bratra Františka I., čímž se uzavřela mimořádně dlouhá kapitola jedné vlády.
