Mince Josefa I.

Mince Josefa I. připomínají Josefa I. (1678–1711), habsburského panovníka, který se stal římským králem už roku 1690 a po smrti otce Leopolda I. nastoupil roku 1705 na trůn jako císař Svaté říše římské, český král a uherský král. Vyrůstal v prostředí, kde se dynastická politika prolínala s trvalým soupeřením s Francií i s obranou proti Osmanské říši. Do nejvyššího úřadu vstoupil jako zkušený vladařský dědic, protože se už před rokem 1705 podílel na chodu dvora a státní správy.

Jeho vládu rozhodujícím způsobem určovala válka o španělské dědictví, která propukla roku 1701 a zasáhla téměř celou Evropu. Josef pokračoval v linii habsburských nároků proti francouzským Bourbonům a musel koordinovat rozsáhlé vojenské a finanční úsilí monarchie. Zároveň se snažil udržet spolupráci se spojenci a řídit složité vztahy uvnitř říše, kde jednotlivá knížata sledovala vlastní zájmy.

V uherských zemích čelil povstání Františka II. Rákócziho, které vypuklo roku 1703 a proměnilo východní část monarchie v dlouhodobé bojiště. Josef I. usiloval o stabilizaci poměrů kombinací vojenského tlaku a politických jednání, aby zabránil rozšíření konfliktu a oslabení habsburské moci. V českých zemích jeho doba pokračovala v poválečné obnově po 17. století a v upevňování centralizované správy, která se opírala o dvorská centra ve Vídni.

Josef I. zemřel náhle v dubnu 1711, bez mužského dědice, což otevřelo cestu k nástupu jeho bratra Karla VI. Krátké panování tak uzavírá etapu, kdy se habsburská monarchie musela současně vyrovnávat s velkou evropskou válkou i s vnitřními otřesy v Uhrách. Jeho vláda zůstává spojena s vrcholící barokní érou a s úsilím udržet dynastickou rovnováhu v Evropě na počátku 18. století.