Mince Juliana II.
Mince Juliana II. odkazují na římského císaře Juliana II. (331–363), zvaného Apostata, který vládl v letech 361–363. Proslul snahou obnovit tradiční pohanské kulty a omezit vliv křesťanství v pozdně římské říši.
Řazení produktů
Výpis produktů
Velká bronzová mince císaře Juliana II. patří k nejvýraznějším ražbám pozdně římského období. Typ s motivem býka a hvězd vznikl v závěru existence jednotné římské říše a odráží...
Ovládací prvky výpisu
Mince Juliana II. připomínají Juliana II. (331–363), římského císaře z konstantinovské dynastie, známého pod přízviskem Apostata, tedy „Odpadlík“. Byl synovcem Konstantina Velikého a po násilných čistkách v rodině přežil jako jeden z mála mužských příbuzných. V mládí získal pečlivé vzdělání v řecké literatuře a filozofii, což zásadně ovlivnilo jeho pozdější náboženské i politické postoje.
Roku 355 jej císař Constantius II. jmenoval caesarem a svěřil mu správu Galie. Julian si zde získal pověst schopného vojevůdce, když úspěšně bránil hranici na Rýně proti germánským kmenům a upevnil římskou autoritu v provincii. Roku 361 byl po napjatých vztazích s Constantiem prohlášen svými vojsky augustem a po smrti bratrance se stal jediným vládcem říše.
Julian se otevřeně přihlásil k tradičním pohanským kultům a usiloval o jejich obnovu v prostředí, kde už dominovalo křesťanství. Nezahájil systematické pronásledování, ale snažil se omezit vliv křesťanských elit a posílit postavení starých náboženských institucí. Jeho náboženská politika měla spíše ideový než represivní charakter a byla součástí širšího programu morální a správní reformy.
V roce 363 podnikl tažení proti sásánovské Persii, které mělo upevnit římské postavení na východní hranici. Výprava však skončila neúspěchem a Julian byl během ústupu smrtelně zraněn. Jeho krátká vláda zanechala výraznou stopu jako poslední pokus o návrat k předkřesťanským tradicím v čele římského státu a uzavřela jednu z pozoruhodných kapitol pozdně antických dějin.
