Mince Juliana II.
Mince Juliana II., posledního pohanského císaře Říma, představují jedinečné svědectví o pokusu obnovit antické kulty v již křesťanské říši. Tento filosof a válečník vládl krátce v letech 361–363, jeho ražby však dodnes fascinují sběratele po celém světě.
Řazení produktů
Výpis produktů
Velká bronzová mince císaře Juliana II. patří k nejvýraznějším ražbám pozdně římského období. Typ s motivem býka a hvězd vznikl v závěru existence jednotné římské říše a odráží...
Ovládací prvky výpisu
Mince Juliana II., posledního pohanského císaře Říma, patří k nejvyhledávanějším numismatickým památkám pozdní antiky. Flavius Claudius Julianus vládl v letech 361–363 a jeho ražby odrážejí jedinečný pokus o obnovu tradičního římského náboženství v době, kdy již křesťanství ovládlo celou říši.
Julianus II., zvaný Apostata čili Odpadlík, byl synovcem Konstantina Velikého. Vyrůstal ve stínu dvorských intrik a krvavých čistek, které po Konstantinově smrti zdecimovaly jeho rodinu. Ačkoli byl vychován jako křesťan, v dospělosti se přiklonil k novoplatónské filosofii a starým římským kultům. Když roku 361 zemřel jeho bratranec Constantius II., ujal se Julianus vlády nad celým impériem.
Na mincích tohoto císaře se objevuje charakteristický plnovous, symbol jeho příklonu k filosofické tradici a vědomý odklon od hladce oholených tváří křesťanských panovníků. Reverzy často nesou zobrazení býka jako odkaz na pohanské oběti, případně bohyni Viktorii či vojenské motivy. Ražby pocházejí z významných mincoven v Konstantinopoli, Antiochii, Sirmiu, Arelate či Thessalonice.
Julianova vláda skončila náhle roku 363, kdy padl během tažení proti Sasánovcům v Mezopotámii. Jeho ambiciózní plán na obnovu pohanství zemřel spolu s ním. Mince tohoto vzdělaného císaře tak představují krátkou, avšak historicky mimořádně významnou epizodu římských dějin – poslední vzepětí antického náboženství před definitivním vítězstvím křesťanství.
