Mince Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského
Mince Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského odkazují na vévodu Karla I. (1713–1780), jenž vládl v letech 1735–1780. Prosazoval reformy v duchu osvícenství a merkantilismu, podporoval manufaktury a proměnil Braunschweig v kulturní centrum, i když jeho země těžce doplatila na sedmiletou válku.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Ovládací prvky výpisu
Mince Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského připomínají vévodu Karla I. (1713–1780), člena rodu Welfů, který převzal vládu ve vévodství Brunšvik-Wolfenbüttel roku 1735. V mládí prošel vojenskou službou v císařských vojscích a do vlády vstoupil v době, kdy se německá knížectví snažila posílit hospodářství i správu. Jeho politika se postupně opřela o ideje osvícenství a o snahu řídit stát racionálněji.
Vnitřně podporoval manufaktury a projekty, které měly zvýšit příjmy země i soběstačnost. Z jeho doby pochází založení Collegium Carolinum v Braunschweigu (1745), pozdější technické univerzity, a také vznik porcelánky ve Fürstenbergu (1747). Zavedl rovněž zemskou požární pokladnu, která se stala základem veřejného pojištění, a zasahoval do rozvoje průmyslu i obchodu.
Roku 1753 přesunul rezidenci z Wolfenbüttelu do Braunschweigu, čímž posílil význam města jako dvorského i intelektuálního centra. Kulturní rozměr jeho vlády podtrhlo angažování Gottholda Ephraima Lessinga, který se roku 1770 stal knihovníkem v Herzog August Bibliothek. Vnější politika se přitom stále více odkláněla od tradičních vazeb na vídeňský dvůr a směřovala k užší spolupráci s Pruskem.
V sedmileté válce (1756–1763) bojovalo vévodství po boku Pruska proti císařskému táboru a Francii, přičemž konflikt přivedl zemi na pokraj katastrofy. Po válce Karel pokračoval v reformních snahách, ale finanční tíseň se prohlubovala, takže roku 1773 předal státní záležitosti nejstaršímu synovi Karlu Vilémovi Ferdinandovi. Karel I. zemřel roku 1780 v Braunschweigu a byl pohřben v dómu sv. Blažeje, čímž se uzavřela výrazná etapa osvícenského knížecího vládnutí v severním Německu.
