Mince Karla III. Josefa Lotrinského
Mince Karla Josefa Lotrinského odkazují na Karla III. Lotrinského (1680–1715), církevního knížete, který byl v letech 1695–1711 olomouckým biskupem a od roku 1710 až do smrti trevírským arcibiskupem a kurfiřtem. Jeho dráhu určily rodové vazby na Habsburky.
Řazení produktů
Výpis produktů
Reprezentativní stříbrný tolar olomouckého biskupa Karla III. Lotrinského z roku 1706, ražený v kroměřížské mincovně. Vysoce kvalitní barokní ražba vynikající uměleckým...
Ovládací prvky výpisu
Mince Karla Josefa Lotrinského připomínají Karla III. Lotrinského (24. listopadu 1680 – 4. prosince 1715), výraznou osobnost barokní církevní hierarchie. Narodil se ve Vídni jako syn Karla V. Lotrinského a Eleonory Marie Josefy Habsburské, a díky těmto vazbám byl od mládí směřován k vysoké duchovní kariéře v prostředí habsburské monarchie.
Už v raném věku získával kanovnické prebendy a roku 1687 se stal primasem lotrinským, titul, který si podržel po celý život. K jeho funkcím patřily i řádové a kapitulní úřady; roku 1693 byl jmenován velkopřevorem maltézských rytířů v Kastilii a Leónu. Tyto hodnosti vyjadřovaly prestiž rodu i očekávání, že bude vystupovat jako církevní reprezentant s mezinárodním dosahem.
Pro české země je klíčové jeho působení v Olomouci: roku 1695 se stal olomouckým biskupem a roku 1698 také biskupem osnabrückým. Olomoucká diecéze byla v jeho nepřítomnosti spravována převážně prostřednictvím administrace, přesto jeho jméno patří k éře, kdy se na Moravě upevňovala barokní církevní správa a dvorská reprezentace církevních knížat.
Roku 1710 byl zvolen trevírským arcibiskupem a kurfiřtem, čímž vstoupil mezi nejvyšší knížata Svaté říše římské. Na olomoucký stolec po jeho odchodu nastoupil Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu. Karel III. zemřel ve Vídni během epidemie pravých neštovic 4. prosince 1715, a jeho život tak uzavírá typický příběh barokního církevního knížete, v němž se prolínaly rodová politika, řádové hodnosti a správa významných diecézí.
