Mince Karla IV. Španělského
Mince Karla IV. Španělského připomínají vládu španělského krále v letech 1788–1808, kdy monarchii zasáhly otřesy Francouzské revoluce a napoleonských válek. Karel IV. (1748–1819) čelil krizi státní moci, ztrátě prestiže i dramatickému roku 1808, který otevřel cestu k napoleonské intervenci.
Řazení produktů
Výpis produktů
Koloniální stříbrná osmička z Potosí ražená za vlády Karla IV. představuje ikonický symbol mezinárodního obchodu a koloniální moci Španělska v 18. století.
Ovládací prvky výpisu
Mince Karla IV. Španělského se vážou k panovníkovi, jehož vláda se odehrávala v jednom z nejvypjatějších přelomů evropských dějin. Karel IV. (1748–1819) nastoupil na trůn roku 1788 po Karlu III., v době, kdy se zdálo, že osvícenské reformy a koloniální bohatství mohou udržet Španělsko mezi velmocemi. Brzy však Evropu proměnila Francouzská revoluce a s ní i nová podoba války, diplomacie a ideologického střetu. Španělská politika se ocitla pod tlakem rychle se měnících aliancí a hrozby, že se revoluční nepokoje přelijí přes hranice.
Vnitřní obraz Karlovy vlády je spojován s oslabením autority dvora a s tím, že rozhodující vliv získali favorité a mocenské skupiny, především kolem Manuela Godoye. Zahraniční politika oscilovala mezi bojem proti revoluční Francii a pozdějším spojenectvím s Napoleonem, což mělo pro Španělsko těžké následky. Po námořní porážce u Trafalgaru roku 1805 se ukázalo, jak zranitelné je španělské postavení na moři a jak složité bude chránit obchodní a koloniální vazby. Evropa se zároveň posouvala k napoleonské dominanci, která měnila pravidla staré diplomacie.
Nejdramatičtější kapitola přišla roku 1808. V atmosféře dvorských sporů a nespokojenosti propuklo povstání v Aranjuezu, které přimělo Karla IV. abdikovat ve prospěch syna Ferdinanda VII. Napoleon však situace využil, oba Bourboni byli přinuceni k abdikaci v Bayonne a španělský trůn získal Napoleonův bratr Josef Bonaparte. Tím začala válka na Pyrenejském poloostrově, jež se stala jedním z klíčových bojišť napoleonské éry a zároveň spustila hluboké proměny ve španělské společnosti.
Události Karlovy doby měly širší evropský dopad: ukázaly, že napoleonská moc může rozložit i tradiční dynastické státy a vyvolat dlouhou, vyčerpávající válku. Nepřímo se dotkly i střední Evropy, protože otevřely další frontu a odváděly pozornost i zdroje velmocí, které současně bojovaly ve středoevropském prostoru. Karel IV. dožil v exilu a jeho vláda zůstává symbolem konce jedné epochy, kdy starý bourbonský řád narazil na novou napoleonskou realitu.
