Mince Karla Theodora Falckého
Mince Karla Theodora Falckého odkazují na kurfiřta Karla Theodora (1724–1799), který vládl ve Falci v letech 1742–1799 a v Bavorsku 1777–1799. Jako Wittelsbach spojil obě země v personální unii a přesunem dvora z Mannheimu do Mnichova uzavřel jednu éru falcké politiky.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Mince Karla Theodora Falckého připomínají Karla Theodora (1724–1799), příslušníka rodu Wittelsbachů ze sulzbašské větve. Po smrti příbuzného Karla III. Filipa se roku 1742 stal falckým kurfiřtem a získal také Jülich a Berg, čímž se jeho postavení výrazně posílilo. V mládí byl spjat s dvorským prostředím v Mannheimu, které se pod jeho vládou stalo důležitým kulturním a správním centrem.
Jako falcký kurfiřt podporoval vědu a umění a usiloval o reprezentaci, která měla odpovídat významu říšského knížete. Mannheimská rezidence a dvůr patřily k místům, kde se potkávala politika s kulturou a kde se formovala modernější podoba správy. Jeho vláda ve Falci tak bývá spojována s osvícenským duchem, ale také s dynastickými kalkuly, které měly zajistit co největší celek Wittelsbašských držav.
Zlom přinesl rok 1777, kdy po vymření bavorské větve zdědil Bavorsko a stal se bavorským kurfiřtem. Tato změna otevřela otázku, jak bude nový celek spravován, a Karel Theodor přesunul těžiště moci do Mnichova, zatímco Falci tím ubyla dřívější dvorská role. Jeho úvahy o výměně Bavorska za jiné državy vyvolaly odpor a přispěly k napětí, které vyústilo ve válku o bavorské dědictví (1778–1779).
V posledních desetiletích vlády musel vyvažovat tlak velmocí i očekávání stavů v obou zemích, které měly odlišné tradice. Zároveň se snažil udržet obraz panovníka jako mecenáše a správce, jenž má být zárukou pořádku v proměnlivé době konce 18. století. Karel Theodor zemřel roku 1799 a jeho nástupcem se stal Maxmilián IV. Josef, čímž se uzavřela kapitola falcko-bavorského spojení pod jedním kurfiřtem.




