Mince Karla Viléma Ferdinanda
Karel Vilém Ferdinand Brunšvický vládl vévodství v letech 1735–1806 a proslul jako vojevůdce sedmileté války. Jeho tolary, dukáty a konvenční mince dokumentují období osvícenského absolutismu v německých zemích. Pro sběratele představují zajímavé ražby s portrétem vévody, který byl strýcem pruské královny Luisy a britské královny Karolíny.
Stříbrný 24 Mariengroschen z roku 1789, ražený v Brunšviku pod vládou Karla Viléma Ferdinanda – impozantní skákající kůň a klasický leipzigský měnový standard.
Karel Vilém Ferdinand Brunšvický panoval jako vévoda brunšvicko-wolfenbüttelský v letech 1735 až 1806, přičemž se proslavil především jako pruský polní maršál v sedmileté válce. Jeho dlouhá vláda pokrývá období od barokního absolutismu přes osvícenství až po napoleonské války, což se odráží v rozmanitosti a vývoji jeho mincovních ražeb.
Vévodské mincovny v Brunšviku a Wolfenbüttelu produkovaly zlaté dukáty, pistoly a wilhelmsdory, stříbrné konvenční tolary podle říšského mincovního řádu z roku 1753 a drobné haléřové nominály. Portrét vévody na mincích prošel vývojem od mladého důstojníka v paruce až po váženého starce v generálské uniformě. Reversy tolarů zobrazují brunšvický kůň ve skoku nebo vévodský erb s helmicí.
Zvláštní význam mají vojenské ražby z období sedmileté války, kdy Karel Vilém Ferdinand velel spojeneckým armádám. Konvenční měna zavedená roku 1753 sjednotila mincovní systém severního Německa a brunšvické tolary se staly důležitým platidlem v mezinárodním obchodě. Kvalita ražeb odpovídala vysokým standardům německého mincovnictví 18. století.
Pro současné numismatiky jsou brunšvické ražby cenné jako doklad mocenské struktury Svaté říše římské před jejím zánikem. Historická hodnota spočívá ve svědectví o německém partikularismu, kdy desítky suverénních knížat razily vlastní mince podle společných standardů, čímž vytvářely jedinečnou monetární mozaiku střední Evropy.
