Mince Leopolda II.
Mince Leopolda II. odkazují na císaře Leopolda II. (1747–1792), který vládl v letech 1790–1792 jako římský císař, český a uherský král. Předtím byl dlouhá léta toskánským velkovévodou a proslul osvícenskými reformami i snahou uklidnit rozkolísanou habsburskou monarchii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Elegantní tolar Leopolda II. z roku 1792 s Burgundským křížem a řádem zlatého rouna představuje vzácný kus habsburské mincovní historie konce 18. století. Zbroušená hrana nad...
Elegantní čtvrt tolar Leopolda II. z roku 1791 s Burgundským křížem a řádem zlatého rouna představuje vzácný kus habsburské mincovní historie konce 18. století. Zbroušená hrana...
Ovládací prvky výpisu
Mince Leopolda II. připomínají Leopolda II. (1747–1792), habsburského panovníka, jenž se stal římským císařem, českým a uherským králem po smrti svého bratra Josefa II. Narodil se ve Florencii jako syn Františka Štěpána Lotrinského a Marie Terezie a už od mládí byl připravován na roli vládce v širším dynastickém prostoru. Jeho životní dráha dlouho směřovala mimo Vídeň, což později ovlivnilo i jeho styl vládnutí.
Od roku 1765 vládl jako toskánský velkovévoda (Pietro Leopoldo) a právě zde získal pověst panovníka otevřeného osvícenským reformám. Usiloval o modernizaci správy, hospodářství i soudnictví a podporoval racionálnější pojetí státu. V Toskánsku je spojován s výraznou trestněprávní reformou, která v roce 1786 zrušila trest smrti a omezila kruté tresty, což se stalo evropsky pozorovaným precedentem.
Po nástupu na habsburské trůny roku 1790 převzal monarchii rozrušenou rychlými josefínskými zásahy, povstáním v Nizozemí a napětím v Uhrách. Leopold se snažil postupovat smířlivěji, vracet důvěru stavů a stabilizovat vnitřní poměry bez úplného popření reforem. V zahraniční politice usiloval o zklidnění situace: směřoval k ukončení vleklé války s Osmanskou říší a současně opatrně vyvažoval vztahy s Pruskem i Ruskem.
Do evropských dějin vstoupil také reakcí na Francouzskou revoluci, zejména když spolu s Pruskem vydal roku 1791 prohlášení v Pillnitzu, které mělo podpořit postavení francouzské monarchie. Leopold však obecně dával přednost vyjednávání a zdrženlivosti před velkou válkou, protože věděl, jak křehká je soudržnost jeho říše. Zemřel náhle ve Vídni roku 1792 a zanechal monarchii v okamžiku, kdy se Evropa rychle posouvala k revolučním a napoleonským konfliktům.
