Mince Leopolda II.
Mince Leopolda II. odkazují na císaře Leopolda II. (1747–1792), který vládl v letech 1790–1792 jako římský císař, český a uherský král. Předtím byl dlouhá léta toskánským velkovévodou a proslul osvícenskými reformami i snahou uklidnit rozkolísanou habsburskou monarchii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Mince Leopolda II. připomínají Leopolda II. (1747–1792), habsburského panovníka, jenž se stal římským císařem, českým a uherským králem po smrti svého bratra Josefa II. Narodil se ve Florencii jako syn Františka Štěpána Lotrinského a Marie Terezie a už od mládí byl připravován na roli vládce v širším dynastickém prostoru. Jeho životní dráha dlouho směřovala mimo Vídeň, což později ovlivnilo i jeho styl vládnutí.
Od roku 1765 vládl jako toskánský velkovévoda (Pietro Leopoldo) a právě zde získal pověst panovníka otevřeného osvícenským reformám. Usiloval o modernizaci správy, hospodářství i soudnictví a podporoval racionálnější pojetí státu. V Toskánsku je spojován s výraznou trestněprávní reformou, která v roce 1786 zrušila trest smrti a omezila kruté tresty, což se stalo evropsky pozorovaným precedentem.
Po nástupu na habsburské trůny roku 1790 převzal monarchii rozrušenou rychlými josefínskými zásahy, povstáním v Nizozemí a napětím v Uhrách. Leopold se snažil postupovat smířlivěji, vracet důvěru stavů a stabilizovat vnitřní poměry bez úplného popření reforem. V zahraniční politice usiloval o zklidnění situace: směřoval k ukončení vleklé války s Osmanskou říší a současně opatrně vyvažoval vztahy s Pruskem i Ruskem.
Do evropských dějin vstoupil také reakcí na Francouzskou revoluci, zejména když spolu s Pruskem vydal roku 1791 prohlášení v Pillnitzu, které mělo podpořit postavení francouzské monarchie. Leopold však obecně dával přednost vyjednávání a zdrženlivosti před velkou válkou, protože věděl, jak křehká je soudržnost jeho říše. Zemřel náhle ve Vídni roku 1792 a zanechal monarchii v okamžiku, kdy se Evropa rychle posouvala k revolučním a napoleonským konfliktům.




