Mince Licinia
Licinius (asi 265–325) byl římským císařem v letech 308 až 324. Spolu s Konstantinem se zasloužil o zrovnoprávnění křesťanství, později se s ním však střetl v občanské válce, prohrál ji a přišel o život. Byl popraven roku 325 poté, co mu byl přislíben život.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 1 zlatník z roku 1892 s portrétem Františka Josefa I. představuje klasiku uherského mincovnictví druhé poloviny 19. století.
Stříbrný 1 zlatník z roku 1888 s portrétem Františka Josefa I. představuje klasiku uherského mincovnictví druhé poloviny 19. století.
Stříbrný 1 zlatník z roku 1885 s portrétem Františka Josefa I. představuje klasiku uherského mincovnictví druhé poloviny 19. století.
Stříbrný 1 zlatník z roku 1884 s portrétem Františka Josefa I. představuje klasiku uherského mincovnictví druhé poloviny 19. století.
Stříbrný 1 zlatník z roku 1887 s portrétem Františka Josefa I. představuje klasiku uherského mincovnictví druhé poloviny 19. století.
Stříbrný 1 zlatník z roku 1886 s portrétem Františka Josefa I. představuje klasiku uherského mincovnictví druhé poloviny 19. století.
Stříbrný 1 zlatník z roku 1883 s portrétem Františka Josefa I. představuje klasiku uherského mincovnictví druhé poloviny 19. století.
Tourský denár Ludvíka IX., jediného francouzského krále prohlášeného za svatého. Reverz se stylizovaným hradem, takzvaným châtel tournois, patří k nejrozšířenějším obrazům...
Anonymní stříbrný denár ražený v Angoulême, který nese jméno krále Ludvíka IX. dlouho po jeho smrti. Takzvané imobilizované ražby si podržely osvědčený obraz i opis po celé...
Stříbrný denár knížectví antiochijského, jednoho z křižáckých států ve Svaté zemi. Averz s portrétem panovníka v přilbě a reverz s latinským křížem ukazují, jak evropští vládci...
Pražský groš Václava II. z roku 1300, tedy z prvního roku ražby mince, která na dvě století ovládla peněžnictví střední Evropy. Averz nese českého lva, reverz královskou korunu...
Pražský groš Karla IV. ražený v Kutné Hoře, tedy mince, která byla po dvě staletí nejdůležitějším platidlem střední Evropy. Averz nese českou královskou korunu, reverz...
Licinius (asi 265–325) pocházel z chudé rolnické rodiny v Dácii a stejně jako řada tehdejších císařů se vypracoval díky vojenské službě. Byl blízkým přítelem a druhem císaře Galeria, s nímž ho pojilo společné podunajské zázemí.
Roku 308 ho na poradě v Carnuntu, kde se řešil rozpad tetrarchie, jmenoval Galerius augustem pro západní část říše. Šlo o neobvyklý krok, protože Licinius do té doby nezastával nižší hodnost caesara.
V následujících letech se prosadil na východě. Roku 313 porazil soupeře Maximina Daju a stal se vládcem celé východní poloviny říše, zatímco na západě se prosadil Konstantin.
Téhož roku se oba muži setkali v Miláně, kde se dohodli na společném postupu vůči křesťanům. Ujednání, tradičně nazývané milánský edikt, zaručilo svobodu vyznání a nařídilo vrátit církevním obcím zabavený majetek. Spojenectví stvrdil Liciniův sňatek s Konstantinovou sestrou Constantií.
Shoda dlouho nevydržela. Už roku 316 došlo k prvnímu válečnému střetu a napětí trvalo léta. V závěru vlády Licinius od dřívější tolerance ustoupil, omezoval křesťany ve státní službě a bránil konání sněmů, čímž dal Konstantinovi záminku k zásahu.
Rozhodnutí přinesl rok 324. Licinius byl poražen v bitvě u Adrianopole a poté i v námořní bitvě u Helléspontu. Vzdal se poté, co mu byl přislíben život, a byl internován v Soluni.
Slib nebyl dodržen. Roku 325 byl Licinius popraven pod záminkou spiknutí. Konstantin se tím stal jediným vládcem říše, která byla po čtyřiceti letech opět sjednocena.
Jeho jméno zůstalo spojeno především s milánským ujednáním, jímž se křesťanství poprvé stalo v římské říši povolenou vírou. Pozdější křesťanští autoři ho však líčili nepříznivě, protože stál na opačné straně než vítězný Konstantin.
