Mince Ludvíka I. Bavorského
Mince Ludvíka I. Bavorského odkazují na bavorského krále Ludvíka I. (1786–1868), který vládl v letech 1825–1848. Proslul jako velký mecenáš umění a stavitel Mnichova, ale po revolučním roce 1848 abdikoval v atmosféře politické krize a dvorských skandálů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 1 gulden z roku 1839 s portrétem bavorského krále Ludvíka I. je krásným příkladem německého mincovnictví 19. století.
Stříbrný 1gulden z roku 1842, ražený za vlády velkovévody Leopolda I. Bádenského, představuje elegantní ražbu období Německého spolku. Tento gulden patří mezi klasické mince 19....
Stříbrný 1 gulden z roku 1844 s portrétem bavorského krále Ludvíka I. je krásným příkladem německého mincovnictví 19. století.
Stříbrný 1 gulden z roku 1837 s portrétem bavorského krále Ludvíka I. je krásným příkladem německého mincovnictví 19. století.
Ovládací prvky výpisu
Mince Ludvíka I. Bavorského připomínají bavorského krále Ludvíka I. (1786–1868), panovníka z rodu Wittelsbachů, jenž nastoupil na trůn roku 1825. Narodil se ve Štrasburku a už jako korunní princ si vypěstoval silný zájem o umění, antiku a architekturu. Do evropské politiky vstupoval v době po napoleonských válkách, kdy se německé státy snažily najít novou rovnováhu mezi tradicí a modernizací.
Jeho vláda je spojena s proměnou Mnichova v reprezentativní královské město. Podporoval výstavbu monumentálních staveb a sbírek, čímž posiloval prestiž Bavorska v kulturním prostoru německých zemí. K symbolům jeho éry patří velké památníky a stavby inspirované antikou i národními dějinami, které měly vyjadřovat kontinuitu státu a dynastie. Výrazně zasáhl také do akademického života, když prosadil přesun univerzity do Mnichova v roce 1826.
Ludvík I. byl známý filhelénstvím a podporou řecké nezávislosti; dynastickou stopu zanechalo i to, že jeho syn Ota se stal prvním králem novodobého Řecka. Vnitřní politika však narážela na napětí mezi konzervativními a liberálními proudy, které sílily v celé Evropě. Král se snažil držet autoritu monarchie, zároveň ale čelil rostoucímu tlaku veřejnosti i požadavkům na ústavní a společenské změny.
Zlom přinesl revoluční rok 1848, kdy se krize spojila s nepopulárním vlivem jeho favoritky Loly Montez. Protesty a politické otřesy přiměly Ludvíka abdikovat ve prospěch syna Maxmiliána II. Po abdikaci žil jako soukromá osoba, i když se dál zajímal o umění a veřejné dění. Zemřel roku 1868 v Nice a jeho odkaz zůstává spojen s představou panovníka, který chtěl z Bavorska učinit kulturní velmoc své doby.
