Mince Ludvíka III. Hesensko-Darmstadtského
Ludvík III. Hesensko-Darmstadtský vládl v letech 1848–1877 jako velkovévoda modernizující své území v době německého sjednocování. Jeho tolary, zlatníky a krejcary dokumentují přechod od samostatného státu ke členské zemi Německého císařství. Pro sběratele představují kvalitní ražby malého německého státu s elegantním portrétem velkovévody.
Stříbrná 5marka z roku 1906 ražená v Berlíně s portrétem císaře Viléma II. a pruského krále – reprezentativní kus pozdního Německého císařství.
Stříbrná pětimarka z roku 1876 ražená v hesenském Darmstadtu s portrétem velkovévody Ludvíka III. – sběratelsky vyhledávaná mince z doby císařského Německa.
Ludvík III. Hesensko-Darmstadtský nastoupil na velkovévodský trůn v revolučním roce 1848 a vládl až do roku 1877, kdy Hesensko již bylo součástí sjednoceného Německa. Jeho éra představuje období modernizace a industrializace, během něhož se malé velkovévodství transformovalo z agrárního státu v průmyslově vyspělé území s rozvinutou železniční sítí.
Hesenská mincovna v Darmstadtu produkovala za Ludvíka III. zlaté desetimarky a pětimarky podle nového říšského systému od roku 1871, dříve pak tolary jihoněmecké měny, zlatníky a stříbrné šestikrejcary. Portrét velkovévody od dvorního rytce Carla Friedricha Voigta zachycuje důstojného panovníka s plnovousem a vojenskými vyznamenáními. Revers tolarů nese hesenského lva s mečem ve skoku, obklopeného vavřínovým věncem.
Významné jsou poslední tolary z roku 1871 ražené těsně před zavedením jednotné říšské marky. Zlaté mince podle nového německého standardu patří mezi nejkvalitnější ražby německých spolkových států s precizním provedením detailů. Drobné nominály s monogramem velkovévody dokládají snahu udržet vlastní identitu v rámci sjednocující se měny.
Pro numismatiky představují ražby Ludvíka III. cenné svědectví transformace německých států během procesu sjednocení. Sběratelská hodnota spočívá v dokumentaci přechodu od teritoriální roztříštěnosti k národnímu státu, přičemž hesenské mince této éry patří mezi poslední projevy monetární suverenity malých německých knížectví.
