Mince Ludvíka XIV.

Mince Ludvíka XIV. připomínají Ludvíka XIV. (1638–1715), „Krále Slunce“, jenž se stal francouzským králem už roku 1643 jako pětiletý. V době jeho nezletilosti vládla jako regentka matka Anna Rakouská a rozhodující roli měl kardinál Mazarin. Právě v těchto letech prožil dvůr i zemi otřesy povstání známého jako Fronda, které mladého krále poučilo o nebezpečí šlechtické opozice a o nutnosti pevné vlády.

Po Mazarinově smrti roku 1661 převzal Ludvík XIV. osobní řízení státu a postupně vybudoval model absolutní monarchie, v němž se moc soustředila do rukou panovníka a jeho úředního aparátu. Dvůr přesunul do Versailles, které se stalo nejen rezidencí, ale i nástrojem kontroly nad aristokracií. Okázalý dvorský rituál a kultura baroka zde sloužily jako politický jazyk, jímž král vyjadřoval řád, hierarchii a svou nadřazenost.

Zahraniční politika jeho vlády byla poznamenána opakovanými válkami, které měly posílit francouzské postavení a rozšířit vliv na hranicích. Konflikty proti koalicím evropských mocností – od nizozemské války přes válku o falcké dědictví až po válku o španělské dědictví – zatěžovaly finance a proměňovaly rovnováhu sil na kontinentu. Přesto si Francie udržela pověst rozhodující mocnosti, jejíž kultura a diplomacie udávaly tón evropskému prostředí.

Ve vnitřní politice je významný také jeho postoj k náboženské jednotě. Roku 1685 zrušil nantský edikt, čímž omezil práva hugenotů a podnítil jejich emigraci, která měla dlouhodobé hospodářské i společenské dopady. Ludvík XIV. zemřel roku 1715 a po jeho smrti nastoupil pravnuk Ludvík XV. Jeho vláda zůstává symbolem vrcholného baroka, absolutistické reprezentace i ceny, kterou za velmocenské ambice platil stát i obyvatelstvo.