Mince Matyáše II. Habsburského

Matyáš II. Habsburský (1557–1619) se narodil ve Vídni jako syn císaře Maxmiliána II. Jako mladší bratr neměl vyhlídku na trůn a jeho první samostatný krok skončil nezdarem, když roku 1577 bez souhlasu rodiny přijal nabídku nizozemských stavů stát se místodržícím.

Vrátil se s poškozenou pověstí a řadu let stál stranou. Postupně však získával správní úkoly v Rakousích a v Uhrách a kolem něj se zformovala skupina nespokojených Habsburků, kterým vadila nečinnost stárnoucího Rudolfa II.

Zlom přišel roku 1606, kdy rodina uznala Matyáše za hlavu domu. O dva roky později vytáhl s vojskem proti bratrovi a v Libni si vynutil postoupení Uher, Rakous a Moravy. Rudolfovi zůstaly jen Čechy, Slezsko a císařský titul.

Rudolf se pokusil obrat zvrátit povoláním pasovského vojska roku 1611, čímž se však připravil o poslední podporu. Matyáš byl téhož roku korunován českým králem a po bratrově smrti roku 1612 získal i císařskou korunu.

Jeho vláda nepřinesla uklidnění. Skutečnou politiku určoval kardinál Melchior Khlesl, který usiloval o dohodu s nekatolíky, zatímco štýrská větev rodu v čele s Ferdinandem prosazovala tvrdý kurz.

Napětí v Čechách rostlo kvůli sporům o výklad Rudolfova Majestátu. Přijetí Ferdinanda Štýrského za českého krále roku 1617 vnímali nekatoličtí stavové jako ohrožení a v květnu roku 1618 došlo k pražské defenestraci.

Nemocný a bezdětný císař už povstání nedokázal čelit. Zemřel v březnu roku 1619 ve Vídni a spor o českou korunu se rozhořel naplno.

Pokud vás zajímá příběh Matyáše II. Habsbusrkého, nezapomeňte se podívat na náš článek Matyáš Habsburský: Od bratrského sporu k pražské defenestraci.