Mince Maximina Thraxe

Mince Maximina Thraxe představují numismatický odkaz prvního takzvaného vojenského císaře v římských dějinách. Gaius Iulius Verus Maximinus se roku 235 dostal k moci výhradně díky podpoře dunajských legií, aniž by disponoval senátorským původem či politickými vazbami v Římě. Jeho nástup na trůn symbolicky zahájil období vojenské anarchie, které trvalo až do nástupu Diokleciána roku 284.

Maximinus pocházel z thrácké oblasti, podle některých pramenů z polorománské rodiny s gótskými kořeny. Díky své mimořádné fyzické síle a vojenským schopnostem se vypracoval z prostého vojáka až na vysokého důstojníka. Když roku 235 rýnské legie zavraždily mladého císaře Alexandra Severa, provolaly Maximina jeho nástupcem. Tento jednašedesátiletý voják se stal prvním císařem, který nevstoupil do Říma a vládl výhradně z vojenských táborů.

Maximinova vláda byla poznamenána neustálými vojenskými kampaněmi proti Germánům a Sarmatům na dunajské hranici. Jeho tvrdá daňová politika nutná k financování armády vyvolala odpor senátu i provinciální aristokracie. Roku 238 vypuklo povstání v Africe, které přerostlo v občanskou válku. Maximinus vytáhl proti vzbouřencům, avšak při obléhání Aquileie byl zavražděn vlastními vojáky, unavenými neúspěšným tažením.

Mincovnictví za Maximina Thraxe pokračovalo v tradici severovské ražby. Portréty na denárech a antoninianech zobrazují císaře s charakteristickými hrubými rysy, které odpovídají jeho pověsti válečníka prostého původu. Reverzy nesou vojenské motivy zdůrazňující císařovu roli obránce hranic – personifikace Viktorie, Fides Militum či zobrazení vojenských standart.

Pro sběratele představují mince Maximina Thraxe cenný doklad přelomového období římských dějin. Portrétní ražby umožňují studium fyziognomie tohoto neobvyklého císaře, kterého antické prameny líčí jako obra mimořádných tělesných rozměrů. Stříbrné denáry a antoniniany jsou relativně dostupné, zlaté aureie patří k vzácnějším emisím dokumentujícím krátkou, avšak historicky významnou vládu.