Mince Mikuláše II. Alexandroviče
Mince Mikuláše II. Alexandroviče se vztahují k poslednímu ruskému carovi (1868–1918), který vládl v letech 1894–1917. Jeho éra byla poznamenána modernizačními snahami, porážkou v rusko-japonské válce, revolucí roku 1905 i dramatickým pádem monarchie během první světové války.
Řazení produktů
Výpis produktů
Replika slavné obchodní mince s duálním označením 37 rublů 50 kopejek / 100 franků, ražená roku 1990 podle původních razidel z carského Ruska pod vládou Mikuláše II.
Ovládací prvky výpisu
Mikuláš II. Alexandrovič Romanov (1868–1918) nastoupil na ruský trůn roku 1894 po smrti svého otce Alexandra III. V čele Ruského impéria stanul jako samoděržaví vládce, který navazoval na konzervativní tradici rodu Romanovců. Jeho vláda však probíhala v době rychlých společenských proměn, industrializace a rostoucích politických požadavků různých vrstev obyvatelstva.
První vážnou zkouškou se stala rusko-japonská válka v letech 1904–1905, která skončila porážkou Ruska a otřásla autoritou carského režimu. Následovala revoluce roku 1905, během níž byl Mikuláš nucen vydat Říjnový manifest a svolat zákonodárný sbor, Státní dumu. Přesto si ponechal rozsáhlé pravomoci a napětí mezi monarchií a opozicí přetrvávalo.
Na dvoře zesílil vliv mystika Grigorije Rasputina, jehož postavení bylo spojováno s nemocí careviče Alexeje. To dále poškozovalo prestiž vládnoucí dynastie. V zahraniční politice se Rusko zapojilo do systému spojenectví, který vyústil roku 1914 ve vstup do první světové války. Válečné neúspěchy, hospodářské potíže a nespokojenost obyvatelstva postupně oslabily carovu pozici.
V únoru 1917 vypukla v Petrohradě revoluce, která přiměla Mikuláše II. abdikovat. Tím skončila více než tři století trvající vláda Romanovců. Bývalý car byl s rodinou internován a po bolševickém převratu roku 1917 převezen do Jekatěrinburgu, kde byl v červenci 1918 popraven. Jeho osud symbolizuje dramatický konec carského Ruska a přerod země v nový státní útvar.
