Mince Napoleona III.
Mince Napoleona III. se pojí s císařem Francouzů (1852–1870), jehož vláda navázala na odkaz Bonapartů a proměnila Francii v éře průmyslu i velkých staveb. Období uzavřela porážka ve válce s Pruskem a pád Druhého císařství v roce 1870.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná dvacetikoruna první Československé republiky patří k ikonickým oběžným mincím meziválečného období. Vznikla v době budování mladého státu a spojuje moderní výtvarný...
Stříbrná 1 koruna z roku 1908 byla vydána jako oběžná pamětní mince k 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Představuje typickou jubilejní emisi pozdního období...
Stříbrná pětikoruna z roku 1929 patří mezi ikonické oběžné mince období první Československé republiky. Její moderní design s motivem průmyslové stavby symbolizuje rozvoj...
Stříbřený antoninian císaře Galiena z mincovny v Antiochii představuje kvalitní ukázku mincovní produkce v období krize 3. století. Motiv bohyně Virtus zdůrazňuje vojenskou sílu...
Alexandrijská tetradrachma císaře Proba z 2. roku jeho vlády představuje kvalitní ukázku provinčního mincovnictví římského Egypta. Motiv personifikace spravedlnosti zdůrazňuje...
Alexandrijská tetradrachma císaře Carina z 2. roku jeho vlády představuje výrazný doklad provinčního mincovnictví římského Egypta. Motiv bohyně Elpis symbolizuje naději a...
Velký bronzový follis císaře Maximiana Herculia ražený v Římě na počátku 4. století představuje výrazný doklad tetrarchické měnové reformy. Motiv bohyně Mince zdůrazňuje...
Zlatá desetikoruna Františka Josefa I. z roku 1905 patří mezi klasické oběžné mince pozdního období Rakousko-Uherska. Reprezentuje stabilní měnový systém korunové reformy a...
Stříbrná mince 2 Pengo s portrétem Franze Liszta, typ 1936 BP, v provedení Artex utánveret (novoražba) z 22. února 1966. Limitovaný náklad 1 000 kusů. Hodnocení PF66,...
Bronzový follis anonymní byzantské emise třídy B, datovaný přibližně do let 1028–1042 n. l. Typ s bustou Krista a vícerádkovým náboženským opisem na reversu. Hodnocení VF,...
Bronzová provincionální mince (AE21) císaře Severa Alexandra, ražená v maloasijské Nikáji (Bithýnie) v letech 222–235 n. l. Typický příklad městské emise východních provincií...
Bronzový dupondius císaře Vespasiana (69–79 n. l.), představitele flaviovské dynastie a obnovitele stability římské říše po roce čtyř císařů. Tradiční vyšší bronzový nominál...
Napoleon III. (1808–1873), vlastním jménem Karel Ludvík Napoleon Bonaparte, vyrůstal po pádu prvního císařství v exilu a dlouho žil s představou návratu dynastie. Po smrti Napoleona II. se stal bonapartistickým dědicem a pokoušel se o neúspěšné převraty, které z něj udělaly známou, ale rozporuplnou postavu. V revolučním roce 1848 však dokázal využít jména i nálad veřejnosti a byl zvolen prezidentem Francie.
Protože ústava omezovala prezidentský mandát, provedl 2. prosince 1851 státní převrat a o rok později se po plebiscitu prohlásil císařem. Druhé císařství spojovalo autoritativní řízení státu s programem modernizace, jenž měl posílit hospodářství, dopravu i postavení Francie v Evropě. K symbolům doby patří přestavba Paříže pod vedením prefekta Haussmanna, rozvoj železnic a nové podoby městského života.
V zahraniční politice usiloval o prestiž a vliv: Francie se účastnila krymské války a podpořila italské sjednocování proti Rakousku, čímž měnila rovnováhu sil na kontinentu. Ambice se však ukázaly i v mexickém dobrodružství, které skončilo nezdarem a oslabením autority režimu. Postupně rostl tlak na liberalizaci, a císař ke konci vlády připouštěl širší roli parlamentu, aniž by se zbavil tíhy předchozího stylu vládnutí.
Rozhodující zlom přinesla francouzsko-pruská válka roku 1870. Po porážce u Sedanu byl Napoleon III. zajat a v Paříži byla 4. září 1870 vyhlášena republika, čímž Druhé císařství zaniklo. Zbytek života strávil v britském exilu v Chislehurstu, kde roku 1873 zemřel. Jeho příběh zůstává obrazem panovníka, který spojil vizi moderního státu s riskantní politikou, jež nakonec otevřela cestu k nové Evropě po roce 1870.
