Mince Otty III.
Mince Otty III. odkazují k římskoněmeckému císaři (980–1002), který vládl jako král od roku 983 a císařem byl korunován roku 996. Jeho krátká vláda vrcholila snahou obnovit slávu Říma a říše, ale skončila předčasnou smrtí v Itálii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,78 g představuje autentický doklad raně...
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,43 g představuje autentický doklad raně...
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,38 g představuje autentický doklad raně...
Stříbrný denár Otty III. ražený v Kolíně nad Rýnem představuje typickou ukázku raně středověké mincovní produkce otonské říše. Jednoduchý, symbolicky laděný motiv a nízká...
Stříbrný denár římskoněmeckého císaře Otty III. z přelomu 10. a 11. století náleží k vzácnějším emisím typu „AMEN“. Výrazná symbolika a křesťanská legenda odrážejí ideový...
Ovládací prvky výpisu
Ota III. (980–1002) se narodil jako syn císaře Oty II. a byzantské princezny Theofano, což mu dalo výjimečné dynastické zázemí i kulturní rozhled. Králem Němců se stal už jako tříletý po otcově smrti roku 983 a v prvních letech za něj vládly regentky, zejména matka Theofano a babička Adelaida. Dětství na dvoře říše formovalo jeho představu o panovnické autoritě, která měla stát na vzdělanosti, náboženské legitimitě a obnově imperiální tradice.
Po dosažení samostatné vlády obrátil pozornost k Itálii a Římu, které chápal jako srdce císařské moci. Roku 996 byl v Římě korunován císařem a brzy poté prosadil na papežský stolec svého příbuzného jako Řehoře V., čímž dal najevo, že císařství a papežství mají postupovat ve shodě. Římská politika však byla proměnlivá: střídaly se povstání místních elit i zápasy o to, kdo bude určovat podobu vlády ve věčném městě.
Ota III. usiloval o program, který dobové prameny spojují s myšlenkou obnovy říše a s představou Říma jako centra křesťanského světa. Přitahoval učence a církevní reformátory, mezi nimiž vynikl Gerbert z Aurillacu, pozdější papež Silvestr II., jenž se stal císařovým blízkým spolupracovníkem. Významnou součástí jeho vize byla i střední Evropa: podporoval upevňování církevních struktur v Polsku a v Uhrách a vytvářel síť spojenců, kteří měli posílit jednotu křesťanských zemí pod imperiální ochranou.
Krátké panování však provázely nepokoje v Římě i napětí mezi ideálem a realitou moci. V letech 1001–1002 byl z Říma vytlačen povstáním a při pokusu o návrat zemřel v únoru 1002 nedaleko Viterba. Ota III. nezanechal potomka a jeho smrt ukončila přímou ottonskou linii, přesto zůstává symbolem panovníka, který chtěl spojit duchovní autoritu s císařskou tradicí v jednotném evropském prostoru.
