Mince Philippuse mladšího
Mince Philippuse mladšího se vážou k synovi císaře Filipa Araba (237–249), který byl nejprve jmenován caesarem a v letech 247–249 spoluvládl jako augustus. Jeho krátký život spadá do krize 3. století a skončil po porážce otce v boji o trůn.
Řazení produktů
Výpis produktů
Antoninián mladého Filipa II., syna císaře Filipa Araba, nese titul princeps iuventutis a vyzdvihuje jeho roli dědice a vojenského vůdce mládeže v době dynastické naděje impéria.
Antoninián Filipa II. z roku 245 n. l. oslavuje císařského prince jako vůdce mládeže – budoucího obránce impéria, držícího zeměkouli a kopí.
Ovládací prvky výpisu
Philippus mladší (237–249), latinsky Marcus Iulius Philippus, byl synem římského císaře Filipa Araba a císařovny Otacilie Severy. Do centra politiky se dostal už jako dítě: po nástupu otce na trůn roku 244 byl vyzdvižen mezi následníky a rychle se stal součástí dynastické reprezentace. V době, kdy říši otřásaly vzpoury, tlak na hranicích a časté změny vládců, mělo zviditelnění dědice posílit dojem stability.
Nejprve získal titul caesar, tedy postavení určené pro nástupce, a roku 247 byl povýšen na spoluvládce s titulem augustus. Tím se z něj stal formálně rovnocenný panovník, i když skutečné rozhodování zůstávalo v rukou otce a jeho okolí. Do jeho spoluvlády spadá rok 248, kdy Řím slavil tisící výročí svého založení velkolepými hrami a obřady, které měly ukázat kontinuitu římské moci navzdory krizím doby.
Současně však sílilo napětí v provinciích i v armádě. V letech 248–249 propukaly uzurpace a na dunajské hranici vystoupil do popředí Decius, jenž byl nakonec prohlášen císařem vlastními vojsky. Střet s Deciem vyústil roku 249 v rozhodující boj u Verony, kde byl Filip Arab poražen a padl. Tím se zhroutila i dynastická konstrukce, jejímž symbolem měl být právě Philippus mladší.
Po otcově smrti byl Philippus mladší v Římě zabit, patrně pretoriány nebo přívrženci nového režimu, aby se předešlo dalším sporům o legitimitu. Jeho osud ukazuje, jak nejisté bylo postavení císařské rodiny v krizi 3. století: i titul spoluvládce mohl během několika měsíců ztratit veškerou váhu. Philippus mladší tak zůstává především připomínkou krátké dynastické epizody, kterou přerušila občanská válka a rychlá změna moci.
