Mince Phraatése IV.
Mince Phraatése IV. odkazují k parthskému velkokráli z dynastie Arsakovců († 2 př. n. l.), který vládl přibližně v letech 37–2 př. n. l. Jeho éru určovaly boje s Římem, porážka vojska Marka Antonia a pozdější diplomatické urovnání za Augusta, jež změnilo poměry na Východě.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis anonymní emise třídy C z 11. století představuje typickou byzantskou ražbu s náboženským motivem Krista. Mince dokládá proměnu císařské ideologie, kdy se do...
Bronzový sestertius císařovny Faustiny mladší z období vrcholné moci antoninovské dynastie. Reprezentativní velký nominál spojený s dvorem Marka Aurelia dokládá význam císařovny...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzové As císaře Galby z dramatického období let 68–69 n. l., známého jako rok čtyř císařů. Emise z římské mincovny připomíná vojenskou moc a legitimitu nového vládce....
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Stříbrný tříkrejcar Leopolda I. z roku 1670, ražený ve Vratislavi, představuje typickou minci habsburské monarchie v době po třicetileté válce. Atraktivní portrét panovníka a...
Stříbrný pražský groš Václava II. patří k nejvýznamnějším mincím českého středověku. Vznikl v období hospodářského vzestupu po objevu kutnohorského stříbra a stal se pevnou...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1760 byl ražen za vlády Marie Terezie ve vídeňské mincovně. Drobný oběžný nominál představuje typickou ukázku tereziánské měnové reformy a každodenního...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1763 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1762 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Phraatés IV. († 2 př. n. l.) byl parthský velkokrál z dynastie Arsakovců, jenž se udržel u moci v mimořádně neklidné době přelomu republikánského a císařského Říma. K vládě se prosadil po smrti svého bratra Pakorose I. a podle antických zpráv si nástup pojistil tvrdými zásahy uvnitř dynastie, včetně odstranění části příbuzenstva. Parthská říše tehdy stála na křižovatce karavanních cest a její vládce musel současně zvládat dvorské soupeření i tlak mocných sousedů.
Klíčovým tématem jeho panování byl vztah s Římem a zápas o vliv v Arménii a v oblasti Eufratu. Roku 36 př. n. l. podnikl Marcus Antonius rozsáhlé tažení proti Parthům, které však skončilo neúspěchem a těžkými ztrátami; Phraatés IV. si tak udržel prestiž obránce východní velmoci. Ani poté nebyla situace stabilní: opakované vzpoury a soupeři o trůn ukazují, že parthská moc nebyla pevně centralizovaná a opírala se o loajalitu šlechty i regionálních elit.
Za Augusta se konflikt postupně proměnil v diplomacii, která měla pro oba státy výrazný propagandistický význam. Roku 20 př. n. l. Phraatés IV. souhlasil s navrácením římských vojenských orlů a zajatců z dřívějších střetů, což Řím prezentoval jako velký úspěch, zatímco Parthové tím získali prostor k uklidnění vnitřních poměrů. V pozdějších letech zasáhla do nástupnické otázky královna Músa a pro zajištění její pozice byli někteří Phraatovi synové odesláni do Říma, což zároveň vytvořilo nové páky římského vlivu.
Na sklonku života se Phraatés IV. stal obětí dvorské politiky: podle tradice byl roku 2 př. n. l. otráven a k moci se dostal jeho syn Phraatés V., spojený právě s Músou. Smrt velkokrále uzavřela jednu z nejdelších vlád pozdní arsakovské éry a ukázala, jak těsně se v parthských dějinách proplétaly dynastické intriky s velmocenským soupeřením na hranici římského světa.
