Mince Přemysla Otakara I.
Mince Přemysla Otakara I. se vztahují k českému králi (cca 1155–1230), který vládl v letech 1197–1230 a upevnil dědičný královský titul. Jeho doba je spojena se Zlatou bulou sicilskou z roku 1212, mocenskými zápasy v říši i se stabilizací českého státu na počátku 13. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis anonymní emise třídy C z 11. století představuje typickou byzantskou ražbu s náboženským motivem Krista. Mince dokládá proměnu císařské ideologie, kdy se do...
Bronzový sestertius císařovny Faustiny mladší z období vrcholné moci antoninovské dynastie. Reprezentativní velký nominál spojený s dvorem Marka Aurelia dokládá význam císařovny...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzové As císaře Galby z dramatického období let 68–69 n. l., známého jako rok čtyř císařů. Emise z římské mincovny připomíná vojenskou moc a legitimitu nového vládce....
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Stříbrný tříkrejcar Leopolda I. z roku 1670, ražený ve Vratislavi, představuje typickou minci habsburské monarchie v době po třicetileté válce. Atraktivní portrét panovníka a...
Stříbrný pražský groš Václava II. patří k nejvýznamnějším mincím českého středověku. Vznikl v období hospodářského vzestupu po objevu kutnohorského stříbra a stal se pevnou...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1760 byl ražen za vlády Marie Terezie ve vídeňské mincovně. Drobný oběžný nominál představuje typickou ukázku tereziánské měnové reformy a každodenního...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1763 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1762 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Přemysl Otakar I. (cca 1155–1230) patřil k rodu Přemyslovců a do vrcholné politiky vstoupil v období častých střídání vládců v českých zemích. Po letech vnitrodynastických bojů se roku 1197 prosadil jako kníže a brzy dosáhl uznání královského titulu, který měl na rozdíl od dřívějších epizod trvalejší charakter. Opíral se o schopnost manévrovat mezi soupeřícími mocenskými bloky ve Svaté říši římské, kde se o trůn přeli Štaufové a Welfové.
Klíčovým bodem jeho vlády se stala Zlatá bula sicilská vydaná roku 1212 Fridrichem II. Dokument potvrdil českému panovníkovi dědičný královský titul a zároveň vymezil postavení českého krále v rámci říše, včetně role při volbě římského krále. Pro český stát to znamenalo zásadní posun: koruna se stala pevněji spjata s Přemyslovci a Čechy získaly stabilnější právní rámec vůči říšské autoritě.
V domácí politice Přemysl Otakar I. usiloval o posílení panovnické moci a o oporu v církevních institucích i v rozvíjející se šlechtické struktuře. Jeho éra spadá do širšího evropského trendu kolonizace a zakládání nových sídel, který proměňoval hospodářství i krajinu českých zemí. Významnou roli sehrály i dynastické svazky: po komplikovaném osobním vývoji uzavřel sňatek s Konstancií Uherskou, čímž propojil přemyslovskou politiku s uherským prostředím.
Na konci života připravil nástupnictví pro svého syna Václava I., čímž naplnil smysl dědičné královské kontinuity, o niž usiloval. Přemysl Otakar I. zemřel roku 1230 a byl pohřben v katedrále sv. Víta v Praze. V českých dějinách zůstává jako panovník, který dokázal přetavit nejistý knížecí režim v pevnější království a zakotvit jeho postavení v evropské mocenské struktuře počátku 13. století.
