Mince Publia Septimia Gety

Publius Septimius Geta (189–211) se narodil jako mladší syn císaře Septimia Severa a Iulie Domny v době, kdy se rod Severovců snažil upevnit svou pozici po občanských válkách konce 2. století. Už od dětství byl zapojen do dynastické reprezentace a jeho postavení mělo veřejnosti i armádě ukazovat pokračování rodu. Roku 198 získal titul caesar, čímž byl oficiálně vymezen jako následník v rámci císařské rodiny, vedle staršího bratra Caracally.

Septimius Severus se snažil oba syny připravit na společnou vládu a udržet rovnováhu mezi nimi. V roce 209 byl Geta povýšen na augusta, takže se formálně stal spoluvládcem a dynastie získala trojčlenný vrchol. Do této doby spadá i tažení do Británie, kam Severus odjel se syny, aby posílil hranici a zároveň upevnil jejich autoritu v armádním prostředí. Vztahy mezi bratry však byly napjaté a společná přítomnost u dvora i na výpravách spíše prohlubovala rivalitu.

Po Severově smrti v únoru 211 měli Caracalla a Geta vládnout společně, ale soužití se rychle změnilo v otevřený boj o moc. Dobové zprávy líčí, že se dvůr rozdělil na dva tábory a mezi bratry se dokonce uvažovalo o faktickém rozdělení správy říše. K rozhodujícímu zvratu došlo na konci roku 211, kdy byl Geta zavražděn na příkaz Caracally při setkání, které mělo působit jako smír, a to v přítomnosti jejich matky.

Následovala rozsáhlá odveta proti skutečným i domnělým Getovým stoupencům a především politika damnatio memoriae, tedy úmyslné potlačování památky zavražděného spoluvládce. Getovo jméno a podoba byly odstraňovány z nápisů a vyobrazení, což výrazně poznamenalo i dochování některých pramenů. Jeho krátký život tak ukazuje, jak křehká byla dynastická rovnováha v císařském Římě a jak rychle se princip „spoluvlády“ mohl změnit v tragédii, která měla dopad na celé impérium.