Mince Publia Septimia Gety
Mince Publia Septimia Gety se vztahují k římskému princi Getovi (189–211), mladšímu synu císaře Septimia Severa. Byl povýšen na caesara a roku 209 na augusta, aby posílil dynastii Severovců, ale po smrti otce se stal obětí krvavého mocenského střetu s bratrem Caracallou.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Leopolda I. z Tyrol představuje typickou velkou minci habsburské monarchie konce 17. století. Vyniká výrazným portrétem císaře a bohatou heraldikou, která odráží...
Pamětní stříbrná mince vydaná k výročí založení Univerzity Karlovy patří k nejvýznamnějším československým emisím poválečného období. Spojuje historickou tradici nejstarší...
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Drobné stříbrné platidlo svobodného říšského města Colmar z doby vlády Rudolfa II. představuje typickou ukázku městského mincovnictví Svaté říše římské a každodenního oběhu...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrná mince salcburského arcibiskupství z konce 17. století představuje spojení duchovní a světské moci v osobě knížete-arcibiskupa. Emise z doby Johanna Ernsta von Thun...
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1871 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1870 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrná půltolarová mince salcburského arcibiskupství z roku 1687 vznikla v období vlády Johanna Ernsta z Thunu. Představuje výrazný doklad moci církevního knížectví i jeho...
Reprezentativní stříbrný tolar ze Svobodného města Frankfurt z roku 1860 s bohatou symbolikou a historickým významem v období německé konfederace.
Publius Septimius Geta (189–211) se narodil jako mladší syn císaře Septimia Severa a Iulie Domny v době, kdy se rod Severovců snažil upevnit svou pozici po občanských válkách konce 2. století. Už od dětství byl zapojen do dynastické reprezentace a jeho postavení mělo veřejnosti i armádě ukazovat pokračování rodu. Roku 198 získal titul caesar, čímž byl oficiálně vymezen jako následník v rámci císařské rodiny, vedle staršího bratra Caracally.
Septimius Severus se snažil oba syny připravit na společnou vládu a udržet rovnováhu mezi nimi. V roce 209 byl Geta povýšen na augusta, takže se formálně stal spoluvládcem a dynastie získala trojčlenný vrchol. Do této doby spadá i tažení do Británie, kam Severus odjel se syny, aby posílil hranici a zároveň upevnil jejich autoritu v armádním prostředí. Vztahy mezi bratry však byly napjaté a společná přítomnost u dvora i na výpravách spíše prohlubovala rivalitu.
Po Severově smrti v únoru 211 měli Caracalla a Geta vládnout společně, ale soužití se rychle změnilo v otevřený boj o moc. Dobové zprávy líčí, že se dvůr rozdělil na dva tábory a mezi bratry se dokonce uvažovalo o faktickém rozdělení správy říše. K rozhodujícímu zvratu došlo na konci roku 211, kdy byl Geta zavražděn na příkaz Caracally při setkání, které mělo působit jako smír, a to v přítomnosti jejich matky.
Následovala rozsáhlá odveta proti skutečným i domnělým Getovým stoupencům a především politika damnatio memoriae, tedy úmyslné potlačování památky zavražděného spoluvládce. Getovo jméno a podoba byly odstraňovány z nápisů a vyobrazení, což výrazně poznamenalo i dochování některých pramenů. Jeho krátký život tak ukazuje, jak křehká byla dynastická rovnováha v císařském Římě a jak rychle se princip „spoluvlády“ mohl změnit v tragédii, která měla dopad na celé impérium.
