Mince Septimia Severa
Mince Septimia Severa se pojí s římským císařem (145–211), zakladatelem dynastie Severovců, který vládl v letech 193–211. K moci se dostal během „roku pěti císařů“, opřel se o armádu a svou vládou proměnil říši vojensky i správně, od Británie po Mezopotámii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis anonymní emise třídy C z 11. století představuje typickou byzantskou ražbu s náboženským motivem Krista. Mince dokládá proměnu císařské ideologie, kdy se do...
Bronzový sestertius císařovny Faustiny mladší z období vrcholné moci antoninovské dynastie. Reprezentativní velký nominál spojený s dvorem Marka Aurelia dokládá význam císařovny...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzové As císaře Galby z dramatického období let 68–69 n. l., známého jako rok čtyř císařů. Emise z římské mincovny připomíná vojenskou moc a legitimitu nového vládce....
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Stříbrný tříkrejcar Leopolda I. z roku 1670, ražený ve Vratislavi, představuje typickou minci habsburské monarchie v době po třicetileté válce. Atraktivní portrét panovníka a...
Stříbrný pražský groš Václava II. patří k nejvýznamnějším mincím českého středověku. Vznikl v období hospodářského vzestupu po objevu kutnohorského stříbra a stal se pevnou...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1760 byl ražen za vlády Marie Terezie ve vídeňské mincovně. Drobný oběžný nominál představuje typickou ukázku tereziánské měnové reformy a každodenního...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1763 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1762 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Lucius Septimius Severus (145–211) pocházel z Leptis Magny v severní Africe a do římské politiky vstoupil jako senátor v době Antoninů. Po zavraždění císaře Commoda se říše ocitla v chaosu a rok 193 přinesl rychlé střídání uchazečů o trůn. Severus, tehdy velitel na dunajské hranici, byl prohlášen císařem svými vojsky a vydal se na Řím, aby převzal moc.
V následné občanské válce porazil nejprve Pescennia Nigera na Východě a poté Clodia Albina na Západě, čímž si otevřel cestu k pevné vládě. Opřel se o armádu, kterou posílil platově i politicky, a přetvořil pretoriánskou gardu tak, aby se stal méně závislý na starých mocenských skupinách v metropoli. Tím se prohloubil trend, kdy císařská autorita stále více vyrůstala z vojenské loajality a z provinciálního zázemí, nikoli pouze z Říma a senátu.
Severus vedl i rozsáhlé zahraniční výpravy. Na východě podnikl tažení proti Parthům, po němž byly posíleny římské pozice v Mezopotámii a byla zřízena nová provincie. Zároveň se snažil stabilizovat hranice v Africe i na Dunaji, kde říše čelila tlaku různých kmenových svazů. V pozdějších letech obrátil pozornost k Británii, kam odjel se svými syny, aby upevnil římskou kontrolu na severu ostrova a obnovil autoritu po místních nepokojích.
Rodinná politika byla pro Severovu vládu klíčová: s manželkou Iulií Domnou vytvořil dvůr, který měl dynastii dodat prestiž a kontinuitu. Synové Caracalla a Geta byli postupně povyšováni do spoluvlády, ale rivalita mezi nimi podkopávala panovníkovy záměry. Septimius Severus zemřel roku 211 v Eboracu (dnešní York) během britského tažení. Jeho vláda zanechala říši vojensky posílenou, ale také více závislou na armádě, což se v následujících desetiletích stalo jedním z určujících rysů římských dějin.
