Mince Septimia Severa
Mince Septimia Severa se pojí s římským císařem (145–211), zakladatelem dynastie Severovců, který vládl v letech 193–211. K moci se dostal během „roku pěti císařů“, opřel se o armádu a svou vládou proměnil říši vojensky i správně, od Británie po Mezopotámii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Leopolda I. z Tyrol představuje typickou velkou minci habsburské monarchie konce 17. století. Vyniká výrazným portrétem císaře a bohatou heraldikou, která odráží...
Pamětní stříbrná mince vydaná k výročí založení Univerzity Karlovy patří k nejvýznamnějším československým emisím poválečného období. Spojuje historickou tradici nejstarší...
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Drobné stříbrné platidlo svobodného říšského města Colmar z doby vlády Rudolfa II. představuje typickou ukázku městského mincovnictví Svaté říše římské a každodenního oběhu...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrná mince salcburského arcibiskupství z konce 17. století představuje spojení duchovní a světské moci v osobě knížete-arcibiskupa. Emise z doby Johanna Ernsta von Thun...
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1871 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1870 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrná půltolarová mince salcburského arcibiskupství z roku 1687 vznikla v období vlády Johanna Ernsta z Thunu. Představuje výrazný doklad moci církevního knížectví i jeho...
Reprezentativní stříbrný tolar ze Svobodného města Frankfurt z roku 1860 s bohatou symbolikou a historickým významem v období německé konfederace.
Lucius Septimius Severus (145–211) pocházel z Leptis Magny v severní Africe a do římské politiky vstoupil jako senátor v době Antoninů. Po zavraždění císaře Commoda se říše ocitla v chaosu a rok 193 přinesl rychlé střídání uchazečů o trůn. Severus, tehdy velitel na dunajské hranici, byl prohlášen císařem svými vojsky a vydal se na Řím, aby převzal moc.
V následné občanské válce porazil nejprve Pescennia Nigera na Východě a poté Clodia Albina na Západě, čímž si otevřel cestu k pevné vládě. Opřel se o armádu, kterou posílil platově i politicky, a přetvořil pretoriánskou gardu tak, aby se stal méně závislý na starých mocenských skupinách v metropoli. Tím se prohloubil trend, kdy císařská autorita stále více vyrůstala z vojenské loajality a z provinciálního zázemí, nikoli pouze z Říma a senátu.
Severus vedl i rozsáhlé zahraniční výpravy. Na východě podnikl tažení proti Parthům, po němž byly posíleny římské pozice v Mezopotámii a byla zřízena nová provincie. Zároveň se snažil stabilizovat hranice v Africe i na Dunaji, kde říše čelila tlaku různých kmenových svazů. V pozdějších letech obrátil pozornost k Británii, kam odjel se svými syny, aby upevnil římskou kontrolu na severu ostrova a obnovil autoritu po místních nepokojích.
Rodinná politika byla pro Severovu vládu klíčová: s manželkou Iulií Domnou vytvořil dvůr, který měl dynastii dodat prestiž a kontinuitu. Synové Caracalla a Geta byli postupně povyšováni do spoluvlády, ale rivalita mezi nimi podkopávala panovníkovy záměry. Septimius Severus zemřel roku 211 v Eboracu (dnešní York) během britského tažení. Jeho vláda zanechala říši vojensky posílenou, ale také více závislou na armádě, což se v následujících desetiletích stalo jedním z určujících rysů římských dějin.
