Mince Sulajmána
Mince Sulajmána odkazují k umajjovskému chalífovi Sulajmánovi ibn Abd al-Malikovi († 717), který vládl v letech 715–717 z Damašku. Jeho krátké panování vrcholilo přípravou velkého tažení proti Byzanci a obléháním Konstantinopole.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná hemidrachma z oblasti Tabaristánu, ražená za vlády místního vládce Sulajmána v rámci abbásovského chalífátu, představuje pozoruhodné propojení islámské moci s...
Ovládací prvky výpisu
Sulajmán ibn Abd al-Malik (asi 674–717) byl umajjovský chalífa, který vládl v letech 715–717 jako jeden ze synů Abd al-Malika. K moci nastoupil po smrti svého bratra al-Valída I. a převzal říši rozprostřenou od Atlantiku po hranice Střední Asie. Jeho dvůr sídlil tradičně v Damašku, odkud Umajjovci řídili rozsáhlou správu i armádu.
Vnitřní politika Sulajmána se odehrávala ve stínu mocenských skupin, jež se opíraly o syrská vojska a provinční elity. V pramenech je připomínán také výběrem následníka: místo bezprostředního předání moci vlastnímu synovi určil za nástupce svého bratrance Umara ibn Abd al-Azíze, pozdějšího Umara II. Tím naznačil snahu o stabilitu dynastie v době, kdy se uvnitř říše střetávaly zájmy armádních velitelů a správců provincií.
Nejvýraznějším bodem jeho vlády byla příprava velké výpravy proti Byzantské říši. Tažení vyvrcholilo obléháním Konstantinopole, které začalo roku 717 a mělo být symbolickým dovršením expanze na západním okraji islámského světa. Sulajmán sám se konce operace nedožil, ale jeho rozhodnutí vyslat mohutné vojsko a flotilu patří k nejznámějším momentům umajjovských dějin.
Sulajmán zemřel 22. září 717 a jeho krátké panování tak zůstalo sevřené mezi dědictvím bratrovy vlády a nástupem Umara II. Přesto se do paměti zapsal jako chalífa, který obrátil pozornost k byzantské metropoli a pokusil se o rozhodující úder proti východořímské moci. V dějinách raného islámu představuje přechodovou postavu na prahu změn, jež měly později ovlivnit podobu umajjovské politiky i správy říše.
