Traianus Decius, celým jménem Gaius Messius Quintus Traianus Decius, byl římským císařem v letech 249–251 n. l. Vystoupil z řad senátorů a byl dosazen armádou po porážce Philippa Arabse. Jeho krátká, ale zásadní vláda se odehrála v období hluboké krize třetího století, charakterizované občanskými válkami, nájezdy barbarů a hospodářským úpadkem.

Decius se pokusil obnovit autoritu císařství návratem k tradičním hodnotám římského náboženství. Známým se stal mimo jiné vydáním ediktu o obětech bohům, jehož odmítnutí vedlo k perzekucím prvních křesťanů – a činí z něj v očích církevních dějin jednoho z prvních císařů pronásledovatelů křesťanů.

Jeho mince jsou vyhledávané pro výrazný portrét s realistickým zobrazením věku a rysů, typický pro tuto éru. Na reverzech se objevují personifikace ctností (Fides, Pietas, Fortuna), vojenské výjevy i bohové. Velmi ceněná je série mincí „Dívů“ (Divi) – emise s nápisem DIVVS a jmény zbožštěných císařů minulosti (např. Divus Augustus, Divus Traianus), které byly vydány jako součást ideologické kampaně obnovy římských hodnot a legitimity.

Pro sběratele představují mince Decia zajímavé spojení historického významu, estetické kvality a politického symbolismu. Často se dochovaly v dobrém stavu a jsou dostupné v různých nominálech – od antoniniánů po sestertie, přičemž právě antoniniány tvoří hlavní část dostupné nabídky.

Decius zahynul v bitvě u Abrittu spolu se svým synem Herenniem Etruscem, což z něj učinilo prvního římského císaře, který padl v boji proti barbarům. Jeho tragický konec symbolizuje křehkost císařské moci v období hlubokých otřesů impéria.