Mince Treboniana Galla
Mince Treboniana Galla připomínají římského císaře (cca 206–253), který vládl v letech 251–253 v nejvypjatější fázi krize 3. století. Jeho vládu určovala válka na dunajské hranici, doznívající morová epidemie i rychlé střídání uzurpátorů, jež vyústilo v jeho násilnou smrt.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Leopolda I. z Tyrol představuje typickou velkou minci habsburské monarchie konce 17. století. Vyniká výrazným portrétem císaře a bohatou heraldikou, která odráží...
Pamětní stříbrná mince vydaná k výročí založení Univerzity Karlovy patří k nejvýznamnějším československým emisím poválečného období. Spojuje historickou tradici nejstarší...
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Drobné stříbrné platidlo svobodného říšského města Colmar z doby vlády Rudolfa II. představuje typickou ukázku městského mincovnictví Svaté říše římské a každodenního oběhu...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrná mince salcburského arcibiskupství z konce 17. století představuje spojení duchovní a světské moci v osobě knížete-arcibiskupa. Emise z doby Johanna Ernsta von Thun...
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1871 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1870 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrná půltolarová mince salcburského arcibiskupství z roku 1687 vznikla v období vlády Johanna Ernsta z Thunu. Představuje výrazný doklad moci církevního knížectví i jeho...
Reprezentativní stříbrný tolar ze Svobodného města Frankfurt z roku 1860 s bohatou symbolikou a historickým významem v období německé konfederace.
Gaius Vibius Trebonianus Gallus (cca 206–253) se dostal na vrchol moci po katastrofě roku 251, kdy císař Traianus Decius padl v boji s Góty u Abrittů. Gallus měl v té době významné postavení v říšské správě a po Deciově smrti jej vojsko prohlásilo císařem. Aby posílil legitimitu, přijal do spoluvlády Deciova syna Hostiliana a současně prosazoval vlastního syna Volusiana, čímž vznikla křehká dynastická rovnováha.
Brzy však Hostilian zemřel, pravděpodobně v souvislosti s epidemií, která v té době těžce zasahovala říši. Gallus následně povýšil Volusiana na augusta a vládl s ním jako spolucísař. Vnitřní stabilitu komplikovala nejen nemoc a hospodářský tlak, ale také nejistota na hranicích, zejména na dolním Dunaji, kde římská moc čelila opakovaným vpádům. Říše se v těchto letech potýkala s tím, že jedna krize navazovala na druhou bez možnosti delšího oddechu.
V zahraniční politice bývá Gallus spojován s rozhodnutím uzavřít dohodu s Góty, která měla přinést okamžité uklidnění situace. Takové urovnání však v očích části armády i elit působilo jako slabost, zvlášť když nájezdy a nepokoje pokračovaly i v dalších oblastech. Současně se zhoršovala bezpečnost v provinciích a rostla tendence vojáků podporovat vlastní velitele jako alternativní císaře. Tím se ještě více prohlubovala nejistota, která byla pro polovinu 3. století typická.
Rozhodující zlom přišel roku 253, kdy na Balkáně vystoupil velitel Aemilianus, jenž se po úspěchu proti Gótům nechal provolat císařem. Gallus s Volusianem vytáhli proti němu, ale jejich vojáci u Interamny (Terni) oba panovníky zavraždili, aby se přidali k novému vítězi. Aemilianova vláda však trvala jen krátce, protože brzy nastoupil Valerianus, což jen podtrhuje rychlost, s jakou se tehdy střídala moc. Gallusova éra tak zůstává obrazem vlády sevřené mezi epidemií, hranicemi v pohybu a křehkou loajalitou armády.
