Mince Treboniana Galla
Mince Treboniana Galla připomínají římského císaře (cca 206–253), který vládl v letech 251–253 v nejvypjatější fázi krize 3. století. Jeho vládu určovala válka na dunajské hranici, doznívající morová epidemie i rychlé střídání uzurpátorů, jež vyústilo v jeho násilnou smrt.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis anonymní emise třídy C z 11. století představuje typickou byzantskou ražbu s náboženským motivem Krista. Mince dokládá proměnu císařské ideologie, kdy se do...
Bronzový sestertius císařovny Faustiny mladší z období vrcholné moci antoninovské dynastie. Reprezentativní velký nominál spojený s dvorem Marka Aurelia dokládá význam císařovny...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzové As císaře Galby z dramatického období let 68–69 n. l., známého jako rok čtyř císařů. Emise z římské mincovny připomíná vojenskou moc a legitimitu nového vládce....
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Stříbrný tříkrejcar Leopolda I. z roku 1670, ražený ve Vratislavi, představuje typickou minci habsburské monarchie v době po třicetileté válce. Atraktivní portrét panovníka a...
Stříbrný pražský groš Václava II. patří k nejvýznamnějším mincím českého středověku. Vznikl v období hospodářského vzestupu po objevu kutnohorského stříbra a stal se pevnou...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1760 byl ražen za vlády Marie Terezie ve vídeňské mincovně. Drobný oběžný nominál představuje typickou ukázku tereziánské měnové reformy a každodenního...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1763 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1762 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Gaius Vibius Trebonianus Gallus (cca 206–253) se dostal na vrchol moci po katastrofě roku 251, kdy císař Traianus Decius padl v boji s Góty u Abrittů. Gallus měl v té době významné postavení v říšské správě a po Deciově smrti jej vojsko prohlásilo císařem. Aby posílil legitimitu, přijal do spoluvlády Deciova syna Hostiliana a současně prosazoval vlastního syna Volusiana, čímž vznikla křehká dynastická rovnováha.
Brzy však Hostilian zemřel, pravděpodobně v souvislosti s epidemií, která v té době těžce zasahovala říši. Gallus následně povýšil Volusiana na augusta a vládl s ním jako spolucísař. Vnitřní stabilitu komplikovala nejen nemoc a hospodářský tlak, ale také nejistota na hranicích, zejména na dolním Dunaji, kde římská moc čelila opakovaným vpádům. Říše se v těchto letech potýkala s tím, že jedna krize navazovala na druhou bez možnosti delšího oddechu.
V zahraniční politice bývá Gallus spojován s rozhodnutím uzavřít dohodu s Góty, která měla přinést okamžité uklidnění situace. Takové urovnání však v očích části armády i elit působilo jako slabost, zvlášť když nájezdy a nepokoje pokračovaly i v dalších oblastech. Současně se zhoršovala bezpečnost v provinciích a rostla tendence vojáků podporovat vlastní velitele jako alternativní císaře. Tím se ještě více prohlubovala nejistota, která byla pro polovinu 3. století typická.
Rozhodující zlom přišel roku 253, kdy na Balkáně vystoupil velitel Aemilianus, jenž se po úspěchu proti Gótům nechal provolat císařem. Gallus s Volusianem vytáhli proti němu, ale jejich vojáci u Interamny (Terni) oba panovníky zavraždili, aby se přidali k novému vítězi. Aemilianova vláda však trvala jen krátce, protože brzy nastoupil Valerianus, což jen podtrhuje rychlost, s jakou se tehdy střídala moc. Gallusova éra tak zůstává obrazem vlády sevřené mezi epidemií, hranicemi v pohybu a křehkou loajalitou armády.
