Mince Valeriána I.
Mince Valeriána I. připomínají římského císaře (cca 199–260), který vládl v letech 253–260 uprostřed krize 3. století. Jeho éru určovaly vpády na hranicích, boje se Sásánovci i bezprecedentní zajetí panovníka perským králem Šápúrem I. u Edessy.
Řazení produktů
Výpis produktů
Billonový antoninián císaře Valeriana I. pochází z východní oblasti římské říše a představuje typickou ražbu období hluboké politické a vojenské krize 3. století. Mince je...
Ovládací prvky výpisu
Publius Licinius Valerianus (cca 199–260) nastoupil na trůn roku 253 po rychlém sledu císařů a vojenských převratů. Pocházel ze senátorského prostředí a patřil k málu vládců své doby, kteří měli výraznější oporu i v tradičních římských elitách. Aby stabilizoval říši, ustanovil brzy svého syna Galliena spoluvládcem, čímž rozdělil odpovědnost mezi západ a východ v situaci, kdy hrozby přicházely ze všech stran.
Západní části impéria čelily vpádům germánských skupin a sérii uzurpací, zatímco na východě sílila moc Sásánovské Persie. Valerián se proto soustředil zejména na východní frontu, kde perský král Šápúr I. ohrožoval Sýrii a Mezopotámii. Vojenské operace komplikovaly epidemie i logistické potíže a římská armáda často bojovala současně s nepřítelem i s vlastní vyčerpaností.
Do Valeriánovy vlády spadá také edikt proti křesťanům z let 257–258, který mířil především na duchovenstvo a církevní struktury. Šlo o politiku, jež měla posílit tradiční náboženský rámec státu a ukázat jednotu říše v krizi, ale ve výsledku prohlubovala vnitřní napětí. Zároveň ukazuje, jak se v polovině 3. století prolínaly bezpečnostní problémy s hledáním ideové opory pro císařskou moc.
Rozhodující zlom přišel roku 260 u Edessy, kde byl Valerián po neúspěšné kampani poražen a zajat Šápúrem I. Šlo o bezprecedentní situaci: římský císař se stal zajatcem cizího vládce, což otřáslo prestiží impéria a otevřelo prostor dalším vzpourám. Valerián už se do Říma nevrátil a zemřel v perském zajetí. Jeho osud se stal symbolem krajní zranitelnosti římského státu v době krize 3. století a zároveň předznamenal, jak obtížné bude obnovit stabilitu bez hlubších reforem.
