Mince Vespasiána
Mince Vespasiána se pojí s římským císařem (9–79), zakladatelem flaviovské dynastie, který vládl v letech 69–79 po bouřlivém „roku čtyř císařů“. Jeho éra znamenala obnovu stability po občanské válce, finanční konsolidaci a proměnu římské moci od Judeje až po Británii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový follis anonymní emise třídy C z 11. století představuje typickou byzantskou ražbu s náboženským motivem Krista. Mince dokládá proměnu císařské ideologie, kdy se do...
Bronzový sestertius císařovny Faustiny mladší z období vrcholné moci antoninovské dynastie. Reprezentativní velký nominál spojený s dvorem Marka Aurelia dokládá význam císařovny...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzové As císaře Galby z dramatického období let 68–69 n. l., známého jako rok čtyř císařů. Emise z římské mincovny připomíná vojenskou moc a legitimitu nového vládce....
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Stříbrný tříkrejcar Leopolda I. z roku 1670, ražený ve Vratislavi, představuje typickou minci habsburské monarchie v době po třicetileté válce. Atraktivní portrét panovníka a...
Stříbrný pražský groš Václava II. patří k nejvýznamnějším mincím českého středověku. Vznikl v období hospodářského vzestupu po objevu kutnohorského stříbra a stal se pevnou...
Stříbrný 20 krejcar z období vlády Ferdinanda V. představuje významný nominál uherské části habsburské monarchie. Mince ražená v letech 1837–1848 je cenným dokladem...
Měděný 1 krejcar z roku 1760 byl ražen za vlády Marie Terezie ve vídeňské mincovně. Drobný oběžný nominál představuje typickou ukázku tereziánské měnové reformy a každodenního...
Měděný 1 krejcar z roku 1761 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1763 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Měděný 1 krejcar z roku 1762 byl ražen pro České království za vlády Marie Terezie. Drobný oběžný nominál představuje autentický doklad peněžního oběhu v českých zemích v období...
Titus Flavius Vespasianus (9–79) pocházel z italského prostředí a na rozdíl od mnoha předchůdců nebyl spojen se starými juliovsko-claudijskými elitami. Kariéru vybudoval v armádě a správě provincií a proslul jako schopný velitel. Roku 66 byl pověřen potlačením povstání v Judeji, kde se římská autorita střetla s hlubokým náboženským i politickým napětím. Právě zde jej zastihla krize po smrti Nerona, která otevřela cestu k občanské válce.
Rok 69 vešel do dějin jako „rok čtyř císařů“: po Galbovi, Othonovi a Vitelliovi se Vespasián opřel o východní legie a postupně získal rozhodující převahu. Po vítězství jeho stoupenců vstoupil do Říma jako císař a zahájil obnovu státního pořádku. V jeho politice se odrážel důraz na pragmatickou správu, posílení autority panovníka a návrat k fungování institucí, které občanská válka oslabila.
Klíčovým tématem byla finanční konsolidace. Vespasián převzal vyčerpané státní finance a usiloval o stabilní příjmy, aby mohl udržet armádu i veřejné projekty. Zároveň pracoval na legitimizaci nové dynastie: do popředí vyzdvihl své syny Tita a Domitiána a vytvořil flaviovský dvůr, který měl působit jako pevné pokračování římské moci po období chaosu. V provinciích pokračovaly vojenské operace, například v Británii, kde Řím posiloval kontrolu nad ostrovem.
Vespasiánova vláda je rovněž spojena s velkou stavební činností v Římě. Nejznámějším symbolem flaviovské éry se stalo zahájení výstavby amfiteátru, později nazvaného Koloseum, který měl být výrazem obnovy metropole a císařské velkorysosti. Vespasián zemřel roku 79 a nástupnictví bez otřesů převzal jeho syn Titus. V dějinách zůstává jako panovník, jenž po občanské válce vrátil říši stabilitu a položil základy dynastie, která určovala Řím až do konce 1. století.
