Mince Viléma Ernesta
Vilém Arnošt ze Saska-Weimar-Eisenach vládl jako poslední velkovévoda v letech 1901–1918, kdy abdikoval po německé revoluci. Jeho marky, tolary a pamětní ražby dokumentují závěr monarchie v Durynsku. Pro sběratele představují kvalitní mince posledního weimarského vládce, dědice kulturního odkazu Goetha a Schillera.
Výpis produktů
Výjimečná pamětní mince z roku 1908 připomíná 350. výročí založení univerzity v Jeně a osobnost kurfiřta Jana Fridricha Saského – vůdčí postavy reformace a kulturního dědictví...
Ovládací prvky výpisu
Vilém Arnošt ze Saska-Weimar-Eisenach nastoupil na velkovévodský trůn roku 1901 jako dědic slavné kulturní tradice weimarského dvora. Jeho vláda skončila abdikací v listopadu 1918 během revoluce, která ukončila monarchii v Německu. Až do své smrti v roce 1923 žil v exilu, zatímco jeho bývalé velkovévodství dalo jméno nové Weimarské republice.
Weimarská mincovna produkovala za Viléma Ernsta zlaté dvaceti- a desetimarky, stříbrné pěti-, tří- a dvoumarky podle říšského standardu. Portrét velkovévody v uniformě s řády zachycuje mladého panovníka, který se snažil modernizovat své malé území. Revers mincí nese sasko-weimarský erb s knížecí korunou a heslem VIGILANDO ASCENDIMUS.
Významné jsou jubilejní ražby z roku 1915 k třístému výročí povýšení Weimaru na vévodství a pamětní mince k druhému sňatku velkovévody s princeznou Feodorou. Kvalita ražeb odpovídala vysokým standardům německého císařství s precizním provedením detailů. Poslední mince z roku 1918 jsou vzácné, protože produkce skončila s revolucí.
Pro současné numismatiky představují ražby Viléma Ernsta svědectví o konci staré Evropy a německých panovnických rodů. Historická hodnota spočívá v dokumentaci posledních let monarchie v zemi, která dala světu Goetha a Schillera, a jejíž kulturní tradice paradoxně pokračovala v republikánském Weimaru jako symbolu německé klasiky.
