Mince Viléma Ernesta
Mince Viléma Ernesta se vztahují k Vilému Arnoštovi Sasko-Výmarsko-Eisenašskému (1876–1923), poslednímu velkovévodovi malého durynského státu v Německém císařství. Vládl v letech 1901–1918 a 9. listopadu 1918 abdikoval při revoluci po první světové válce.
Řazení produktů
Výpis produktů
Výjimečná pamětní mince z roku 1908 připomíná 350. výročí založení univerzity v Jeně a osobnost kurfiřta Jana Fridricha Saského – vůdčí postavy reformace a kulturního dědictví...
Ovládací prvky výpisu
Vilém Ernest (1876–1923), česky Vilém Arnošt Sasko-Výmarsko-Eisenašský, pocházel z výmarské větve rodu Wettinů. Následníkem se stal roku 1894 po smrti otce a na velkovévodský trůn nastoupil 5. ledna 1901 po dědovi Karlu Alexandrovi. Dědil zemi, jejíž prestiž stála na tradici Výmaru jako kulturního dvora.
Jeho vláda probíhala v rámci Německého císařství, kde si jednotlivé státy ponechávaly vlastní dvorské a zemské instituce, ale klíčové otázky moci určoval Berlín. Vilém Arnošt tak musel vyvažovat zemskou samosprávu, dynastickou reprezentaci a požadavky moderní politiky počátku 20. století. V prostředí Durynska se přitom stále silně uplatňovala představa panovníka jako ochránce řádu a tradice.
Rok 1914 otevřel období, v němž se i malé velkovévodství ocitlo ve stínu světové války. Prohlubující se hospodářská tíseň a společenská únava postupně oslabovaly autoritu německých monarchií. Když se na podzim 1918 zhroutil válečný režim a po Německu se šířila revoluce, dospěl příběh výmarského velkovévodství ke konci.
Dne 9. listopadu 1918 Vilém Arnošt abdikoval, čímž byla monarchie v Sasku-Výmarsku-Eisenašsku zrušena. Z někdejší země se stal svobodný stát a roku 1920 splynul s okolními územími do Durynska, přičemž Výmar se stal jeho hlavním městem. Vilém Arnošt odešel do ústraní a zemřel 24. dubna 1923 v Henrykówě, tehdy na území Pruska. Jeho život tak uzavírá kapitolu německých zemských dynastií, které zanikly v důsledku porážky a politické proměny Evropy po roce 1918.
