Mince Viléma I. Pruského
Mince Viléma I. Pruského se vztahují k pruskému králi (1797–1888), který vládl v letech 1861–1888 a od roku 1871 nesl titul německého císaře. Jeho éra je spjata se sjednocením Německa, s Bismarckovou politikou i s válkami 60. a 70. let 19. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný spolkový tolar Pruského království z roku 1866, známý jako „Siegestaler“, byl vydán na paměť pruského vítězství v rozhodujících konfliktech tohoto roku. Spojuje...
Vítězný tolar z roku 1871 oslavuje triumf Pruska ve válce s Francií a vznik Německého císařství pod vládou císaře Viléma I. – silný symbol německého sjednocení.
Stříbrný korunovační tolar z roku 1861 vydaný u příležitosti korunovace Viléma I. a královny Augusty – ikonická pruská emise s bohatou symbolikou moci.
Stříbrná pětimarka Viléma II. z přelomu 19. a 20. století je ikonickým symbolem císařského Německa a jedním z nejznámějších pruských typů oběžných mincí.
Stříbrná pětimarka Viléma II. z přelomu 19. a 20. století je ikonickým symbolem císařského Německa a jedním z nejznámějších pruských typů oběžných mincí.
Vítězný tolar z roku 1871 oslavuje triumf Pruska ve válce s Francií a vznik Německého císařství pod vládou císaře Viléma I. – silný symbol německého sjednocení.
Ovládací prvky výpisu
Vilém I. Pruský (1797–1888) se narodil jako druhorozený syn pruského krále Fridricha Viléma III. a dospíval v době napoleonských válek, které hluboce poznamenaly Prusko. V armádě získal ranou zkušenost s moderní válkou i s reformami, jež měly z království učinit účinnější stát. Dlouho stál ve stínu staršího bratra Fridricha Viléma IV., ale postupně se stal jednou z opor monarchie.
Roku 1858 převzal jako regent řízení země, když se bratrův zdravotní stav zhoršil, a po jeho smrti nastoupil roku 1861 na trůn jako král. Brzy narazil na ústavní spor o armádní reformu, který rozdělil dvůr a parlament a ukázal napětí mezi monarchickou autoritou a rostoucí politickou reprezentací. Klíčovým krokem bylo jmenování Otty von Bismarcka ministerským předsedou roku 1862, čímž se Vilém opřel o tvrdou, ale účinnou státní politiku.
V 60. letech 19. století následovala série konfliktů, které změnily mapu střední Evropy: válka s Dánskem roku 1864, prusko-rakouská válka roku 1866 a poté vybudování Severoněmeckého spolku pod pruským vedením. Vyvrcholením se stala francouzsko-pruská válka 1870–1871, po níž byl Vilém 18. ledna 1871 ve Versailles prohlášen německým císařem. Sjednocení proběhlo pod pruskou převahou, takže císařství neslo zřetelné rysy pruské státnosti i vojenské tradice.
V císařské době Vilém působil jako symbol kontinuity, zatímco každodenní politiku stále výrazněji určoval Bismarck. Stát řešil nové společenské konflikty, vztahy s katolickou církví i tlak rychlé industrializace, přičemž se upevňovala role Německa jako evropské velmoci. Vilém přežil několik atentátů, což posílilo jeho obraz „otce říše“ v očích části veřejnosti. Zemřel roku 1888 a po krátké vládě syna Fridricha III. nastoupil vnuk Vilém II., čímž se otevřela nová etapa německých dějin.
