Mince Viléma I. Württemberského
Mince Viléma I. Württemberského se vztahují k württemberskému králi (1781–1864), který vládl v letech 1816–1864. Nastoupil po napoleonské éře a jeho dlouhá vláda v jihozápadním Německu je spojena se správní modernizací, ústavními poměry i opatrnou politikou v Německém spolku.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Leopolda I. z Tyrol představuje typickou velkou minci habsburské monarchie konce 17. století. Vyniká výrazným portrétem císaře a bohatou heraldikou, která odráží...
Pamětní stříbrná mince vydaná k výročí založení Univerzity Karlovy patří k nejvýznamnějším československým emisím poválečného období. Spojuje historickou tradici nejstarší...
Stříbrná mince 1/3 tolaru z roku 1768 představuje kvalitní ukázku německého mincovnictví 18. století a období stabilizace měnového systému v rámci Svaté říše římské.
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Drobné stříbrné platidlo svobodného říšského města Colmar z doby vlády Rudolfa II. představuje typickou ukázku městského mincovnictví Svaté říše římské a každodenního oběhu...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrná mince salcburského arcibiskupství z konce 17. století představuje spojení duchovní a světské moci v osobě knížete-arcibiskupa. Emise z doby Johanna Ernsta von Thun...
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1871 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrný 1 forint Uherska z roku 1870 s portrétem císaře Františka Josefa I.. Atraktivní exemplář s historickou a sběratelskou hodnotou, ražený v období rakousko-uherské monarchie.
Stříbrná půltolarová mince salcburského arcibiskupství z roku 1687 vznikla v období vlády Johanna Ernsta z Thunu. Představuje výrazný doklad moci církevního knížectví i jeho...
Reprezentativní stříbrný tolar ze Svobodného města Frankfurt z roku 1860 s bohatou symbolikou a historickým významem v období německé konfederace.
Vilém I. Württemberský (1781–1864) byl panovník rodu Württemberků, který nastoupil na trůn roku 1816 v době, kdy se Evropa vzpamatovávala z napoleonských válek. Narodil se jako syn pozdějšího krále Fridricha I. a už v mládí prožil proměnu německých zemí pod tlakem Francie i následnou restauraci po Vídeňském kongresu. Nové uspořádání z roku 1815 vytvořilo Německý spolek a pro menší státy otevřelo prostor, jak si udržet samostatnost mezi Rakouskem a Pruskem.
Vilém převzal království v tíživých podmínkách: roky 1816–1817 přinesly hlad a sociální napětí, takže musel spojit stabilizaci země s promyšlenými reformami. Důležitým mezníkem se stala ústava z roku 1819, která vymezila vztah mezi panovníkem a stavovským zastoupením a dala württemberskému státu modernější rámec. V následujících desetiletích se Stuttgart profiloval jako centrum správy i vzdělanosti, zatímco královská moc se učila fungovat v prostředí rostoucí veřejné politiky.
V zahraničních otázkách volil Vilém spíše obezřetnou cestu a snažil se uchovat manévrovací prostor v rámci Německého spolku. Revoluční rok 1848 zasáhl i Württembersko: tlak na liberalizaci a národní sjednocení přinesl bouřlivé debaty, které ukázaly, že starý řád už nelze udržet bez kompromisů. Vilém se pohyboval mezi snahou zachovat autoritu koruny a potřebou reagovat na nové politické síly, které se v německých zemích rychle formovaly.
Jeho dlouhá vláda skončila roku 1864, tedy krátce před rozhodujícími prusko-rakouskými konflikty, jež přetvořily Německo. Nástupci už museli čelit otázce, jak se malé království zařadí do vznikajícího mocenského bloku. Vilém I. tak zůstává jako panovník přechodové éry: od poválečné obnovy po počátky moderní politiky, kdy se monarchie učila sdílet prostor s ústavními institucemi a s proměňující se společností.
