Mince Viléma I. Württemberského
Mince Viléma I. Württemberského se vztahují k württemberskému králi (1781–1864), který vládl v letech 1816–1864. Nastoupil po napoleonské éře a jeho dlouhá vláda v jihozápadním Německu je spojena se správní modernizací, ústavními poměry i opatrnou politikou v Německém spolku.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o nominální hodnotě 2 marky s portrétem Paula von Hindenburga patří mezi oběžné ražby Německa z období Třetí říše. Emise z roku 1938 vznikla krátce po připojení...
Stříbrná mince o nominální hodnotě 2 marky s portrétem Paula von Hindenburga patří mezi oběžné ražby Německa z období Třetí říše. Emise z roku 1938 vznikla krátce po připojení...
Stříbrná mince o nominální hodnotě 2 marky s portrétem Paula von Hindenburga patří mezi typické oběžné ražby Německa v období Třetí říše. Emise z roku 1938 byla součástí...
Stříbrná mince o nominální hodnotě 2 marky s portrétem Paula von Hindenburga patří mezi charakteristické oběžné ražby Německa v období Třetí říše. Emise z roku 1937 byla...
Stříbrná mince o nominální hodnotě 2 marky s portrétem Paula von Hindenburga patří mezi typické oběžné ražby Německa v období Třetí říše. Emise z roku 1937 byla součástí...
Stříbrná mince o nominální hodnotě 2 marky s portrétem Paula von Hindenburga patří mezi typické oběžné ražby Německa v období Třetí říše. Emise z roku 1937 byla součástí...
Stříbrná mince o nominální hodnotě 2 marky s portrétem prezidenta Paula von Hindenburga patří mezi charakteristické oběžné ražby období Třetí říše. Emise z roku 1937 byla...
Drobná oběžná mince o hodnotě 10 krejcarů z období vlády Františka Josefa I. představuje typickou součást každodenního platebního styku habsburské monarchie. Ražba z roku 1872...
Stříbrná mince o nominální hodnotě 20 krejcarů z období vlády Františka Josefa I. představuje typickou oběžnou ražbu Rakouského císařství druhé poloviny 19. století. Patří do...
Stříbrný 20krejcar Ferdinanda V. z revolučního roku 1842 – svědek dramatických událostí habsburské monarchie a symbol odcházejícího absolutismu.
Rakouský stříbrný zlatník z roku 1878 s portrétem císaře Františka Josefa I. a dvouhlavým orlem. Měna habsburské monarchie před zavedením koruny, vyhledávaná sběrateli...
Rakouský stříbrný zlatník z roku 1879 s portrétem císaře Františka Josefa I. a dvouhlavým orlem. Měna habsburské monarchie před zavedením koruny, vyhledávaná sběrateli...
Vilém I. Württemberský (1781–1864) byl panovník rodu Württemberků, který nastoupil na trůn roku 1816 v době, kdy se Evropa vzpamatovávala z napoleonských válek. Narodil se jako syn pozdějšího krále Fridricha I. a už v mládí prožil proměnu německých zemí pod tlakem Francie i následnou restauraci po Vídeňském kongresu. Nové uspořádání z roku 1815 vytvořilo Německý spolek a pro menší státy otevřelo prostor, jak si udržet samostatnost mezi Rakouskem a Pruskem.
Vilém převzal království v tíživých podmínkách: roky 1816–1817 přinesly hlad a sociální napětí, takže musel spojit stabilizaci země s promyšlenými reformami. Důležitým mezníkem se stala ústava z roku 1819, která vymezila vztah mezi panovníkem a stavovským zastoupením a dala württemberskému státu modernější rámec. V následujících desetiletích se Stuttgart profiloval jako centrum správy i vzdělanosti, zatímco královská moc se učila fungovat v prostředí rostoucí veřejné politiky.
V zahraničních otázkách volil Vilém spíše obezřetnou cestu a snažil se uchovat manévrovací prostor v rámci Německého spolku. Revoluční rok 1848 zasáhl i Württembersko: tlak na liberalizaci a národní sjednocení přinesl bouřlivé debaty, které ukázaly, že starý řád už nelze udržet bez kompromisů. Vilém se pohyboval mezi snahou zachovat autoritu koruny a potřebou reagovat na nové politické síly, které se v německých zemích rychle formovaly.
Jeho dlouhá vláda skončila roku 1864, tedy krátce před rozhodujícími prusko-rakouskými konflikty, jež přetvořily Německo. Nástupci už museli čelit otázce, jak se malé království zařadí do vznikajícího mocenského bloku. Vilém I. tak zůstává jako panovník přechodové éry: od poválečné obnovy po počátky moderní politiky, kdy se monarchie učila sdílet prostor s ústavními institucemi a s proměňující se společností.
