Mince Vladislava I.
Mince Vladislava I. se vážou k českému knížeti z rodu Přemyslovců (cca 1065–1125), který vládl v letech 1109–1117 a znovu 1120–1125. Jeho doba byla poznamenána dynastickými spory, střety s Polskem i vztahy k římskoněmeckým panovníkům na počátku 12. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Raně středověký stříbrný denár moravského údělného knížete Vladislava I. z olomoucké mincovny. Mince je cenným svědectvím snah moravských Přemyslovců o zachování regionální...
Vzácný moravský denár údělného knížete Vladislava I. z Olomouce, ražený na počátku 12. století. Mince představuje významný doklad snahy moravských Přemyslovců o zachování...
Stříbrný denár knížete Vladislava I. z pražské mincovny představuje cenný doklad raně středověkého českého mincovnictví. Mince s hodnocením AU 55 potvrzuje výjimečný stav...
Ovládací prvky výpisu
Vladislav I. (cca 1065–1125) byl synem knížete Vratislava II. a Svatavy Polské a patřil k generaci Přemyslovců, která musela neustále vyjednávat o nástupnictví. Po smrti Svatopluka Olomouckého roku 1109 se prosadil jako český kníže a převzal zemi zatíženou vnitrodynastickým napětím i tlakem sousedů. Jeho nástup nebyl samozřejmý a od počátku se opíral o spojenectví a vojenskou sílu, jimiž vyvažoval nároky příbuzných z moravských větví rodu.
Vladislavova vláda se brzy proplétala se spory s Polskem. V letech 1109–1110 se české země ocitly v konfliktu s Boleslavem III. Křivoústým, přičemž Vladislav využíval podpory římskoněmeckého krále Jindřicha V. Zároveň se snažil upevnit vlastní postavení v rámci říše, protože uznání a opora zvenčí byly v přemyslovských nástupnických zápasech často rozhodující. V domácí politice musel čelit opakovaným pokusům o sesazení, které odrážely nestabilitu tehdejšího knížecího režimu.
Roku 1117 byl Vladislav donucen vzdát se vlády ve prospěch bratra Bořivoje II. a odešel do vyhnanství. Situace se však brzy změnila: Bořivoj ztratil oporu a Vladislav se roku 1120 vrátil a znovu převzal knížecí moc. Tento návrat ukazuje, jak proměnlivé byly mocenské koalice a jak rychle se mohlo postavení panovníka zhroutit i obnovit, pokud měl dostatek spojenců.
V posledních letech vlády usiloval Vladislav o konsolidaci poměrů a o zajištění nástupnictví. Zemřel roku 1125 a knížecí stolec po něm převzal Soběslav I., což opět potvrdilo, že nástupnické otázky v přemyslovském státě zůstávaly otevřené a často řešené silou. Vladislav I. tak představuje typického vládce raně středověkých Čech: panovníka, jehož autorita byla vystavena neustálým zkouškám a který musel balancovat mezi rodovou politikou, říšskými vazbami a tlakem sousedních mocností.
