Mince Vologasése IV.

Vologasés IV. († 191/192) byl parthský „král králů“ z dynastie Arsakovců, který se udržel na trůnu mimořádně dlouho, zhruba od roku 147/148. Do čela říše se dostal v době, kdy Parthie musela vyvažovat moc šlechtických rodů, provinciálních království i tlak velmocí na západní hranici. V raných letech vlády se soustředil na upevnění autority na jihu Mezopotámie, kde parthští panovníci opakovaně řešili loajalitu místních vládců.

Nejvýraznějším tématem jeho panování se staly války s Římem v letech 161–166. Parthové tehdy využili římské situace a zasáhli v Arménii a v Sýrii, čímž otevřeli konflikt s císaři Markem Aureliem a Luciem Verem. Římská protiofenziva postupně obnovila kontrolu nad spornými oblastmi a válka se promítla do osudu mezopotámských center, která se ocitla v ohni tažení. V závěru střetu se zásadním faktorem stala také epidemie, jež se z východu rozšířila do římského světa a ovlivnila další vývoj na hranicích.

Po válce se západní hranice Parthie stala křehčí, protože Řím posílil své pozice v severní Mezopotámii a parthská politika musela častěji spoléhat na vazalská území jako nárazníkové pásmo. Vologasés IV. se tak pohyboval mezi nutností udržet prestiž velkokrále a realitou, v níž se říše opírala o kompromisy s regionálními elitami. Zároveň se snažil zajistit nástupnictví tak, aby se dvůr nepropadl do vleklých sporů, které Parthii opakovaně oslabovaly.

Konec jeho vlády byl poznamenán vnitřní nejistotou a nástupnickým napětím, kdy se objevily i konkurenční nároky na trůn. Po Vologasově smrti nastoupil jeho syn Vologasés V., který musel řešit doznívající střety uvnitř dynastie. Vologasés IV. tak zůstává panovníkem, jehož dlouhé panování ukazuje Parthii jako velmoc schopnou vzdorovat Římu, ale zároveň zranitelnou tam, kde se lámala loajalita a dynastická stabilita.