Mince z billonu

Mince z billonu vznikaly ze slitiny obsahující méně než 50 procent stříbra, zbytek tvořila měď, cín nebo jiné levné kovy. Termín billon pochází z francouzského označení pro nekvalitní slitinu používanou když ekonomické podmínky neumožňovaly ražbu z čistého stříbra. Historie billonových mincí je historií měnových krizí, válečných ekonomik a postupného přechodu od intrinsické k nominální hodnotě peněz.

Římské billonové mince dokumentují úpadek impéria. Antoniniány zavedené roku 215 obsahovaly zpočátku 50 procent stříbra, za Galliena klesly na 2-3 procenta. Pozdní folles a centenionales představovaly poměděné bronzy s minimálním obsahem stříbra. Barbarské napodobeniny často obsahovaly ještě méně drahého kovu než oficiální ražby. Kvalita billonu odrážela ekonomickou situaci provincie.

Středověké billonové mince tvořily základ drobného oběživa. České haléře postupně degradovaly ze stříbrných na billonové až černé peníze. Francouzské blancs, německé albusy nebo polské szelągy začínaly jako kvalitní stříbro, inflace je transformovala v billon. Benátské soldini, florentské quattrini nebo papežské baiocchi dokumentují italskou billonovou tradici.

Válečné období vždy přinášela zhoršení kvality mincí. Období mincovní inflace během třicetileté války vedlo k masové ražbě billonových krejcarů a grošů s minimálním obsahem stříbra. Saské, braniborské nebo slezské mince této éry obsahovaly často jen 10-20 procent stříbra. Efraimky sedmileté války představují klasický příklad válečného billonu ražené židovskými nájemci mincoven.

Osmanské billonové mince dokumentují úpadek říše. Akče obsahující původně 90 procent stříbra klesly na 20-30 procent v 17. století. Para, původně stříbrná, se stala měděnou s minimálním obsahem stříbra. Podobný vývoj prodělaly safíjovské abbásí nebo mughalské rupie v obdobích krize.

Technické aspekty billonu komplikovaly ražbu. Nerovnoměrná slitina způsobovala problémy při ražbě, různé body tání kovů vedly k segregaci. Billonové mince rychle černaly oxidací mědi, což vedlo k označení "černé peníze". Bělení ponořením do kyseliny dočasně zlepšovalo vzhled, ale stříbro se rychle opotřebovalo.

Moderní doba transformovala billon v běžný standard. Decimální systémy 19. století používaly billon pro drobné nominály – francouzské 50 centimů, rakouské 10 a 20 krejcarů, španělské reály. Latinská měnová unie standardizovala 835/1000 pro drobné stříbrné mince. První světová válka ukončila éru stříbra v běžném oběživu.

Billonové mince často nesou stopy dobových konfliktů o jejich hodnotu. Přeražby a kontramarky dokumentují pokusy o revalvaci nebo devalvaci. Falza billonových mincí paradoxně někdy obsahovala více stříbra než oficiální ražby. Černý trh odmítal přijímat billonové mince v nominální hodnotě.

Pro současné sběratele představují billonové mince cenově dostupnou oblast s bohatou historií. Numismatická hodnota spočívá v dokumentaci ekonomických krizí, válečných období a měnových experimentů, kdy billon představoval kompromis mezi potřebou oběživa a nedostatkem drahých kovů, předznamenávajíc moderní fiat měny bez intrinsické hodnoty.