Mince z mincovny Mediolanum

Mince z mincovny Mediolanum představují významnou kapitolu pozdně římského mincovnictví. Mediolanum, dnešní Milán, se během 3. století proměnilo z prosperujícího provinciálního města v jedno z hlavních center římské říše. Za tetrarchie se stalo rezidencí císaře Maximiana a mincovna zde založená patřila k nejvýznamnějším v celém impériu.

Milánská mincovna zahájila činnost kolem roku 260 během vlády císaře Galliena, kdy se Mediolanum stalo důležitou základnou pro obranu Itálie proti barbarským vpádům. Plného rozkvětu dosáhla za Diokleciánovy tetrarchie, kdy město sloužilo jako sídelní místo západního augusta Maximiana. Mincovna razila kompletní škálu nominálů od zlatých solidů přes stříbrné argentey až po bronzové follis.

Charakteristickým znakem mediolánských ražeb jsou mincovní značky obsahující písmena MD nebo MED, případně plný název MEDIOLANUM. Tyto značky umožňují spolehlivou identifikaci milánské produkce mezi ražbami ostatních tetrarchických mincoven. Kvalita mediolánských mincí odpovídala významu císařské rezidence a jejich umělecká úroveň patřila k nejvyšším v říši.

Mincovna pokračovala v činnosti i po přesunu císařského dvora do Ravenny počátkem 5. století. Poslední mediolánské ražby vznikly za vlády posledních západořímských císařů a ostrogótských králů. Langobardská invaze roku 569 definitivně ukončila antickou tradici milánského mincovnictví, které bylo obnoveno až ve středověku za zcela odlišných podmínek.

Pro sběratele představují mince z Mediolana cenné doklady pozdně římského mincovního umění v období zásadních proměn říše. Tetrarchické ražby vynikají kvalitou portrétů a propracovanou ikonografií, pozdější emise dokumentují postupný úpadek západořímské moci. Zvláště ceněny jsou zlaté solidy císařů rezidujících v Miláně a vzácné ražby z období stěhování národů.