Mince z mincovny Mint of Gdaňsk

Mince z gdaňské mincovny představují numismatické dědictví jednoho z nejvýznamnějších přístavních měst v dějinách Evropy. Gdaňsk, ležící při ústí Visly do Baltského moře, byl po staletí klíčovým uzlem obchodu mezi západní Evropou a polsko-litevským vnitrozemím. Bohatství města plynoucí z vývozu obilí, dřeva a dalších surovin se odráželo v intenzivní mincovní činnosti a mimořádné kvalitě gdaňských ražeb.

Gdaňské mincovnictví sahá do období vlády řádu německých rytířů ve 14. století. Po připojení k polské koruně roku 1454 si město zachovalo rozsáhlou autonomii včetně práva razit vlastní mince. Gdaňské ražby nesly městský znak se dvěma kříži a korunou, zatímco reverzy zobrazovaly polského orla nebo portrét vládnoucího krále. Tato dvojí identita odrážela zvláštní postavení města v rámci polského státu.

Zlatý věk gdaňského mincovnictví nastal v 16. a 17. století, kdy město patřilo k nejbohatším v celé Evropě. Gdaňské dukáty, tolary a jejich díly vynikaly uměleckou kvalitou a jejich ražba byla svěřena předním rytcům své doby. Zvláště proslulé jsou reprezentativní donativy – vícedukátové zlaté mince určené jako dary a reprezentační platidla při slavnostních příležitostech.

Úpadek polsko-litevské unie v 18. století zasáhl i Gdaňsk. Město přešlo pod pruskou nadvládu roku 1793 a gdaňská mincovna ukončila samostatnou činnost. Krátké období obnovy přineslo napoleonské Svobodné město Gdaňsk v letech 1807–1814, po němž město opět připadlo Prusku. Meziválečné Svobodné město Gdaňsk razilo vlastní mince v letech 1920–1939.

Pro sběratele představují gdaňské mince mimořádně atraktivní oblast spojující polskou a německou numismatiku. Renesanční a barokní tolary patří k vrcholům středoevropského mincovního umění, zlaté donativy jsou vzácné a vysoce ceněné. Ražby dokumentují jedinečné postavení hanzovního města na pomezí germánského a slovanského světa. Zvláště vyhledávány jsou mince s portréty polských králů a ražby Svobodného města z 20. století.