Mince z nagybányské mincovny

Mince z nagybányské mincovny pocházejí z města v dnešním severním Rumunsku, které bylo od středověku centrem těžby drahých kovů v Marmarošské župě. Nagybánya, německy Neustadt, získala mincovní právo ve 14. století a její mincovna fungovala až do roku 1882. Město těžilo z bohatých zlatých a stříbrných ložisek v okolních Karpatech a stalo se jedním z pilířů uherského mincovnictví.

Na nagybányských mincích nacházíme uherský státní znak s apoštolským křížem a říčními symboly, často doplněný o hornické atributy. Za Habsburků nesly ražby portréty panovníků od Ferdinanda I. po Františka Josefa I. Mincovní značka N-B nebo Nagy-Bánya identifikuje původ těchto kvalitních zlatých dukátů a stříbrných tolarů.

Nagybányská mincovna hrála klíčovou roli v ražbě sedmihradských dukátů knížat Báthoryů, Bocskaye a Rákócziů během protihabsburských povstání. Tyto mince s maďarskými nápisy a národními symboly jsou dnes vzácnými doklady snah o uherskou nezávislost. Technická kvalita nagybányských ražeb byla vysoká díky zkušeným saským horníkům, kteří sem byli pozváni pro svou odbornost.

Pro sběratele představují mince z Nagybánye cenné svědectví o multietnickém charakteru historického Uherska, kde vedle sebe žili Maďaři, Němci, Rumuni a Slováci. Ražby dokumentují hospodářský význam sedmihradského hornictví pro celou monarchii a jsou důležitým pramenem pro studium ekonomických dějin Karpatské kotliny. Po připojení města k Rumunsku pokračovala tradice mincovnictví v moderní rumunské státní mincovně.