Mince z nikomédské mincovny
Mince z nikomédské mincovny pocházejí z dílny, kterou zřídil císař Dioklecián, když z Nikomédie v Malé Asii učinil roku 286 hlavní sídlo východní části říše. Mincovna razila pro tetrarchy, Konstantina Velikého a jeho syny, roku 498 ji obnovil Anastasios I. a zavřel ji až Herakleios v letech 628–629.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1639 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1632 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1635 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1631 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Nikomédie, dnešní Izmit, stála na místě řecké osady Astakos, kterou koncem 8. století př. n. l. založili osadníci z Megar. Po jejím zničení ji roku 264 př. n. l. obnovil bithýnský král Nikomédés I. a pojmenoval ji po sobě. Město pak patřilo k nejvýznamnějším v severozápadní Malé Asii, roku 253 n. l. je však vyplenili Gótové.
Císař Dioklecián učinil roku 286 Nikomédii hlavním sídlem východní části říše a dal ji velkoryse obnovit: postavil zde rozsáhlý palác, zbrojnici, loděnice i mincovnu. Po celou dobu tetrarchie zůstalo město nejvýznamnějším sídlem říše a mince odtud nesou v úseku zkratku mincovny, například SMN. Roku 303 tu začalo Diokleciánovo pronásledování křesťanů, když císař dal zbořit zdejší nový kostel a den nato vydal první edikt proti nim.
Po vítězství nad Liciniem roku 324 sídlil v Nikomédii převážně Konstantin I. Veliký, dokud roku 330 neprohlásil za nové hlavní město nedalekou Konstantinopol; v okolí Nikomédie roku 337 zemřel. Město si i potom udrželo význam díky poloze na cestách k nové metropoli, 24. srpna 358 je však zpustošilo zemětřesení a následný požár.
Koncem 5. století zůstaly ve východní říši činné jen mincovny v Konstantinopoli a Soluni. Císař Anastasios I. nikomédskou mincovnu znovu otevřel při měnové reformě roku 498, ještě před antiochijskou. Uzavřel ji až Herakleios, který v letech 628–629 zrušil všechny zbývající provinční mincovny na východě kromě Alexandrie.





