Mince z niklu
Mince z niklu představují moderní kapitolu numismatiky, kdy tento odolný kov nahradil drahé stříbro v mincovním oběhu většiny zemí světa. Niklové slitiny používané od konce 19. století nabízejí ideální kombinaci tvrdosti, odolnosti proti korozi a charakteristického stříbřitého lesku, což z nich činí nejrozšířenější materiál pro běžné oběžné mince.
Výpis produktů
Oběžná mince o hodnotě 50 Reichspfennig z roku 1938, ražená v období Třetí říše. Standardní niklová ražba z posledních let mírové výroby před vypuknutím druhé světové války,...
Oběžná mince o hodnotě 50 Reichspfennig z roku 1939, ražená v období Třetí říše. Standardní niklová ražba z posledních let mírové výroby před vypuknutím druhé světové války,...
Ovládací prvky výpisu
Mince z niklu revolucionizovaly světové mincovnictví poté, co Švýcarsko v roce 1881 jako první zavedlo čistě niklové mince pro drobné nominály. Německá říšská marka z niklu nahradila v roce 1873 stříbrné groše a rychle se tento trend rozšířil po celé Evropě jako reakce na rostoucí cenu stříbra. Spojené státy americké začaly razit niklové pěticenty již v roce 1866, přičemž jejich složení ze 75 procent mědi a 25 procent niklu zůstává nezměněno dodnes. První světová válka urychlila přechod na niklové mince, když válečné hospodářství vyžadovalo stříbro a měď pro zbrojní průmysl. Kanada vyvinula během druhé světové války speciální slitinu niklu s ocelí, která se stala vzorem pro poválečné evropské měny. Moderní niklové slitiny jako kupro-nikl obsahující 75 procent mědi a 25 procent niklu poskytují vynikající razební vlastnosti a umožňují detailní zpracování reliéfu. Paradoxem je, že rostoucí počet lidí s alergií na nikl vede některé země k hledání alternativ, například severské zlato používané pro euromince. Numismatická hodnota niklových mincí spočívá především v jejich historickém kontextu dokumentujícím ekonomické změny 20. století a přechod od drahých kovů k praktickým slitinám.
