Mince z olomoucké mincovny

Mince z olomoucké mincovny představují mimořádně bohatou kapitolu středoevropské numismatiky, která odráží složité politické a hospodářské dějiny Moravy. Olomoucká mincovna, jejíž počátky sahají do 13. století za vlády Přemysla Otakara II., patřila mezi nejvýznamnější mincovní domy v českých zemích. Strategická poloha města na křižovatce obchodních cest a status centra moravského biskupství předurčily Olomouc k důležité roli v měnové produkci.

Zlatá éra olomoucké mincovny nastala za olomouckých biskupů, kteří od 15. století získali právo razit vlastní mince. Biskupské ražby s charakteristickou symbolikou mitry, berly a svatováclavského orla patří mezi nejvyhledávanější moravské numismatické památky. Zejména mince biskupa Stanislava Thurza nebo kardinála Dietrichsteina vynikají vysokou uměleckou kvalitou a precizním provedením. Vedle biskupských emisí zde vznikaly také královské groše a během husitských válek dokonce mince husitského hejtmana Jana Tovačovského z Cimburka.

Významnou kapitolu tvoří produkce z období třicetileté války, kdy olomoucká mincovna razila jak císařské tolary Ferdinanda II. a Ferdinanda III., tak krátce i mince moravských stavů během jejich povstání. Po švédském obléhání města roku 1642 došlo k dočasnému přerušení provozu, ale mincovna byla obnovena a fungovala s přestávkami až do poloviny 18. století. Technologická úroveň olomoucké produkce byla na evropské špičce, což dokládají zejména barokní tolary s detailně propracovanými portréty a heraldickou výzdobou.

Pro sběratele představují olomoucké ražby fascinující průřez moravskou historií od gotiky po baroko. Jejich hodnota spočívá nejen v historickém významu, ale také v rozmanitosti typů zahrnujících drobné haléře, groše, zlatníky i reprezentativní tolary určené pro mezinárodní obchod.