Mince z tombaku
Mince z tombaku využívají vysokomosaz obsahující 85-90 procent mědi a 10-15 procent zinku, vytvářející charakteristickou červenozlatou barvu napodobující zlato. Od osmanských para přes německé válečné ražby až po moderní kanadské dolary dokumentují snahu o vytvoření ekonomické alternativy drahých kovů. Pro sběratele nabízejí tombakové mince zajímavou kombinaci estetiky a historie.
Řazení produktů
Výpis produktů
Německý nouzový peníz (Notgeld) z roku 1923 z provincie Vestfálsko v nominální hodnotě 10 000 marek. Pamětní emise s portrétem barona vom Stein a vestfálským koněm vznikla během...
Ovládací prvky výpisu
Mince z tombaku vznikají ze slitiny mědi a zinku, která má typický zlatavý vzhled a v mincovnictví se uplatňuje pro oběžné ražby, jež mají být levné, trvanlivé a snadno rozpoznatelné. Tombak je blízký mosazi, liší se však obvyklým poměrem složek a výsledným odstínem, který může působit tepleji a „zlato“ připomínajícím dojmem. Právě tato barva se stala praktickou výhodou při rozlišování hodnot v peněžním oběhu.
V moderní době se tombak používal zejména tam, kde bylo potřeba nahradit dražší materiály a zároveň zachovat slušnou odolnost proti opotřebení. V evropských měnových systémech se zlatavé slitiny uplatnily především u drobnějších a středních nominálů, které se často dostávaly do oběhu. V českých zemích a později v československém a českém prostředí se tombak objevuje v souvislosti s novodobými emisemi, kdy se hledal materiál s dobrými technickými vlastnostmi i s jasnou vizuální odlišností.
Na tombakových mincích bývá výrazně vyznačená hodnota, letopočet a státní symbolika – znak, lipové listy, stylizované motivy státnosti či další tematické prvky. Protože jde o slitinu, povrch může časem získat jemnou patinu a u oběhových kusů se projeví typické stopy používání. Zlatavý tón často zvýrazní reliéf, ale zároveň může být citlivý na nešetrné čištění, které zanechá škrábance nebo nežádoucí lesk.
Z hlediska numismatiky je tombak zajímavý také jako doklad technologického vývoje mincoven a proměn materiálů v oběživu. Ve 20. století a později se státy stále častěji opíraly o slitiny, které umožňovaly stabilní výrobu ve velkých nákladech a přitom nabízely rozumnou životnost mincí. Tombak tak dobře ilustruje posun od tradičních drahých kovů k praktickým materiálům moderního oběhu.
Při výběru tombakových mincí je důležitý původní povrch bez zásahů, čitelnost detailů a stav hrany, protože právě tyto prvky rozhodují o celkovém dojmu. Sběratelsky atraktivní bývají i ročníkové odchylky, varianty provedení a výrazná ražební kresba. Mince z tombaku tak nabízejí kombinaci praktického materiálu, výrazné barvy a jasné vazby na moderní dějiny měny.
