Mince ze slitiny mědi a niklu
Mince ze slitiny mědi a niklu patří k běžným materiálům novověkého a zejména moderního mincovnictví. Tato slitina se uplatnila pro svou mechanickou odolnost, poměrně stálý vzhled a vhodné technické vlastnosti pro oběhové mince.
Řazení produktů
Výpis produktů
Československá 2koruna z roku 1947 patří k raným poválečným oběžným mincím. Ražba s návrhem Josefa Wagnera spojuje obnovu republiky po druhé světové válce s výrazným kulturním...
Certifikovaná československá 1 koruna z roku 1946 zachycuje poválečnou obnovu měnového systému před zásadním politickým zlomem roku 1948. Jde o atraktivní exemplář pro sběratele...
Vzácný ročník 50haléře z roku 1925 od sochaře Otakara Španiela, symbol československé měny první republiky s lvem a lipovými ratolestmi.
Padesátihaléř Slovenské republiky z roku 1940 patří k oběžným mincím válečné slovenské koruny. Spojuje státní symboliku s motivem pluhu a představuje zajímavý doklad měnové...
Vzácný ročník 50haléře z roku 1927 od sochaře Otakara Španiela, symbol československé měny první republiky s lvem a lipovými ratolestmi.
Vzácný 20haléř z roku 1925 z období první republiky, známý nízkým nákladem a sběratelskou atraktivitou. Významný symbol agrární tematiky a ekonomického období mezi válkami....
Vzácný 20haléř z roku 1933 z období první republiky, známý nízkým nákladem a sběratelskou atraktivitou. Významný symbol agrární tematiky a ekonomického období mezi válkami....
Ovládací prvky výpisu
Mědinikl označuje slitinu založenou na mědi a niklu, přičemž přesné složení se mohlo podle země i období lišit. V numismatice se s ní setkáváme hlavně u mincí novější doby, kde byla ceněna pro pevnost, odolnost vůči opotřebení a světlý kovový vzhled.
Rozšíření této slitiny probíhalo postupně od 19. století a nelze je spojit s jediným státem nebo jedním okamžikem. V různých měnových systémech sloužil mědinikl především pro drobnější a střední oběžné mince, často vedle dalších materiálů, jako byly bronzové slitiny, nikl, stříbro nebo později ocel a plátované ražby.
Pro mincovní praxi byl důležitý nejen vzhled, ale i technický provoz. Mědiniklové mince obvykle dobře snášely dlouhý oběh a jejich materiálové vlastnosti bylo možné přizpůsobovat požadavkům konkrétní měny. Právě proto se slitina udržela v užívání po značnou část 20. století, i když nikdy nebyla jediným používaným mincovním kovem.
Pro sběratele a zájemce o dějiny peněz jsou mince z mědiniklu zajímavé jako doklad proměn moderního oběživa. Ukazují, jak se mincovnictví přizpůsobovalo praktickým nárokům hromadného používání, výrobním možnostem i změnám v materiálové skladbě mincí v různých zemích a obdobích.
