Pařížské tolary
Pařížské tolary jsou francouzská stříbrná écu ražená v Paříži, v mincovně se značkou A. Écu zavedl Ludvík XIII. roku 1641 jako minci velikosti tolaru a ve Francii zůstalo hlavní velkou stříbrnou mincí až do revoluce. Poslední écu za 6 livrů vznikla v roce 1793, o dva roky později je nahradil stříbrný pětifrank.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1822 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Konvenční tolar Františka Josefa I. z roku 1854 pochází z vídeňské mincovny a náleží do období Rakouského císařství v polovině 19. století. Minci charakterizuje císařský titul v...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený ve Vídni. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar z Rakouského Nizozemí patří mezi typické oběžné mince doby vlády Marie Terezie. Vysoká ryzost stříbra a jednotný mincovní standard z něj činí důležitý doklad...
Stříbrná mince ¼ Kronenthaler z roku 1797, ražená v Kremnici pod panováním Františka II. Detailní heraldický motiv a zachovalost z ní činí atraktivní kus pro sběratele...
Stříbrný čtvrt tolar z roku 1788 ražený v Kremnici za císaře Josefa II. Vyobrazení panovníka a burgundský kříž s korunami symbolizují moc habsburské říše v pozdním 18. století.
Francie vlastní tolar dlouho neměla. Velkou stříbrnou minci tolarového rozměru zavedl až Ludvík XIII. v roce 1641: nové écu, zprvu zvané též louis d’argent, se razilo v poměru 9 kusů z francouzské hřivny stříbra ryzosti 11/12 a obsahovalo necelých 25 gramů ryzího stříbra. Platilo 3 livry, tedy 60 sou.
Paříž měla v této reformě zvláštní místo. Rytec Jean Warin, spoluvlastník a později jediný správce pařížské mincovny Moulin des Étuves, navrhoval pro reformu mince s portrétem krále a rozšířil ražbu na balancieru, šroubovém lisu, místo ruční ražby kladivem. Pravidelné mince s upraveným okrajem se daly hůře ořezávat než starší ruční ražby.
Hodnota écu v livrech se během 17. a 18. století několikrát měnila. Reforma z roku 1726 stanovila écu za 6 livrů s 27,03 g ryzího stříbra; na líci nese poprsí krále, na rubu korunovaný štít s liliemi a v opisu pod ním pařížské písmeno A. Na écu Ludvíka XVI. z roku 1775 je pod poprsím signatura B. DUV. – Benjamin Duvivier byl generálním rytcem francouzských mincí v letech 1774–1791.
Écu ukončila revoluce. Poslední kusy za 6 livrů se razily v roce 1793 a měnová reforma z roku 1795 je nahradila stříbrnou pětifrankovou mincí o hmotnosti 25 gramů; 6 livrů se přepočítávalo na 5,93 franku. Pětifrankům se ve Francii ještě dlouho lidově říkalo écu.





