Poltury představují fascinující kapitolu uherského mincovnictví, která vznikla pod vlivem polských monetárních tradic. Tyto mince se poprvé objevily za vlády Leopolda I. jako reakce na rostoucí roli polských obchodníků v reorganizované uherské ekonomice po bitvě u Moháče roku 1526. Název i koncept pocházejí z polského "półtorak" - mince o hodnotě jeden a půl groše.

Původní stříbrné poltury měly hodnotu půl garaše nebo jeden a půl krejcaru a staly se důležitou součástí uherského drobného mincovního systému. Jejich výroba pokračovala za Josefa I. a později za Karla III., který připravoval i měděné varianty, jak dokládají zkušební rázy. Definitivní přechod na měděné poltury provedla Marie Terezie císařským patentem z 27. března 1761.

Zvláštní kapitolou jsou poltury Františka II. Rákócziho z období kuruckého povstání (1703-1711). Původně stříbrné, postupně přešly na měď kvůli nutnosti financovat zbrojení. Raženy byly mince 1, 10 a 20 poltur jako nouzové platidlo pro vnitřní oběh. Jejich design zobrazoval malý uherský erb se svatou korunou na líci a Madonu s dítětem na rubu.

Nejoblíbenější byly desítipolturky, lidově nazývané "libertás" podle latinského nápisu "PRO LIBERTATE" (za svobodu), který symbolizoval kurucký boj za uherskou nezávislost. Tyto mince se staly symbolem odporu proti habsburské nadvládě a dodnes představují cenné historické dokumenty období národního probuzení.

Pro moderní sběratele představují poltury unikátní spojení numismatiky s dramatickou uherskou historií. Jejich variabilita panovníků, materiálů a politických kontextů z nich činí fascinující sběratelskou oblast s bohatými historickými souvislostmi spojujícími středoevropské dějiny.