Poltury
Poltury byly drobné mince střední Evropy odvozené od polského půltoráku v hodnotě „jeden a půl“, tedy 1½ groše (v uherské soustavě 1½ krejcaru). Do habsburských Uher se dostaly obchodem a od roku 1695 se staly běžnou součástí drobného oběhu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděná mince o hodnotě 1 poltura z roku 1705 pochází z období povstání Františka II. Rákócziho proti Habsburkům. Tyto mince byly raženy jako symbol uherské nezávislosti během...
Měděná poltura Marie Terezie z roku 1763 ražená v Kremnici. Krásná kombinace náboženského motivu Madony a portrétu slavné panovnice, doplněná značkou PH – KM.
Stříbrná poltura Marie Terezie z roku 1752 ražená v tyrolské mincovně Hall. Vzácnější varianta s mincovní značkou PH/H-A a bohatou náboženskou symbolikou.
Ovládací prvky výpisu
Poltury vstoupily do peněžních dějin střední Evropy jako drobný nominál odvozený od polského półtoraku, jehož jméno vychází z významu „jeden a půl“. Původní hodnota odpovídala 1½ groše a právě tato „mezihodnota“ usnadňovala počítání mezi nejmenšími penězi a vyššími stříbrnými mincemi. Poltury se proto rychle šířily obchodem i mimo polské území, zejména směrem na Slovensko a do uherského prostoru.
V habsburských Uhrách získaly poltury pevnější postavení koncem 17. století a roku 1695 byly zahrnuty do uherské měnové soustavy. V místních poměrech se jejich hodnota vyjadřovala i jako půl groše nebo jeden a půl krejcaru, což dobře ukazuje propojování různých účetních zvyklostí v rámci monarchie. Poltura se tak stala typickou mincí každodenních plateb, kterou lidé používali při drobných nákupech i běžných poplatcích.
Na přelomu 17. a 18. století se poltury objevují i v souvislosti s mimořádnými válečnými a finančními okolnostmi. Za Františka II. Rákócziho (1676–1735) se nejprve razily ze stříbra, později však i z mědi ve více hodnotách, které lze chápat jako nouzové peníze pro vnitřní oběh. Na uherských polturách se často uplatňovala státní symbolika, například uherský znak s korunou a náboženský motiv Madony s Ježíškem, což odpovídalo dobové představě panovnické ochrany a legitimity.
V 18. století se poltury v různých podobách udržely jako drobná mince široce přijímaná v uherském a přilehlém středoevropském prostoru, i když se měnil kov i kvalita ražeb. Jejich příběh připomíná, jak silně dokázaly „malé“ nominály ovlivnit každodenní ekonomiku a jak se měnové názvy přelévaly mezi zeměmi podle obchodu, politiky a potřeby zajišťovat oběh drobných peněz.
