Poltury Františka II. Rákócziho

Poltury Františka II. Rákócziho patří k nejvýznamnějším numismatickým památkám uherských protihabsburských povstání. František II. Rákóczi vedl v letech 1703–1711 rozsáhlé povstání uherské šlechty proti habsburské nadvládě. Jeho mince, včetně drobných poltur, dokumentují úsilí o vytvoření nezávislého uherského státu v období války o španělské dědictví.

František II. Rákóczi pocházel z jednoho z nejmocnějších uherských magnátských rodů. Jeho děd Jiří II. Rákóczi byl sedmihradským knížetem a rodina tradičně vedla odpor proti habsburské centralizaci. Když roku 1703 vypuklo povstání kuruců, Rákóczi se postavil do jeho čela a byl zvolen vládnoucím knížetem.

Povstalecký stát potřeboval vlastní mincovnictví pro financování války a správy. Rákóczi razil mince v několika mincovnách na povstaleckém území, včetně Kremnice v obdobích, kdy ji kontroloval. Vedle poltur se razily i vyšší nominály, avšak drobné mince sloužily každodennímu oběhu mezi prostým obyvatelstvem.

Poltura byla tradiční uherská drobná mince odpovídající jednomu a půl krejcaru. Rákócziho poltury nesly jeho znak a titulaturu zdůrazňující nárok na vládu nad Uhrami. Kvalita zpracování kolísala podle válečných podmínek, avšak tyto mince zůstávají cennými doklady boje za uherskou nezávislost.

Povstání skončilo roku 1711 szatmárským mírem, který Rákóczi odmítl podepsat. Odešel do exilu, nejprve do Francie a poté do Osmanské říše, kde zemřel roku 1735 v tureckém Tekirdağu. Jeho mince zůstávají symbolem uherského národního odporu a jsou dodnes uctívány jako památky boje za svobodu.

Pro sběratele představují poltury Františka II. Rákócziho emotivní oblast uherské numismatiky spojující historický význam s relativní vzácností. Válečné podmínky omezily produkci a dochované exempláře jsou ceněny jako doklady posledního velkého protihabsburského povstání. Zvláště ceněny jsou mince z různých mincoven a exempláře dokumentující jednotlivé fáze osmiletého povstání.