Pražské tolary
Pražské tolary představují pokračování slavné pražské mincovní tradice v období velkých stříbrných mincí 16.-18. století. Po ukončení ražby pražských grošů roku 1547 se Praha adaptovala na novou tolary éru evropského mincovnictví.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený v Praze představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Pražské tolary navázaly na tisíciletou tradici pražského mincovnictví, když Ferdinand I. v roce 1547 ukončil legendární éru pražských grošů a zavedl nový měnový systém založený na velkých stříbrných mincích. Praha se tak připojila k celoevropskému trendu tolarových mincí inspirovaných jáchymovskými dolary.
Pražská mincovna razila tolary a jejich díly pro habsburské panovníky od Ferdinanda I. přes Rudolfa II. až po pozdní císařské dynastie. Tyto mince se vyznačovaly tradiční pražskou kvalitou a často nesly portrét panovníka na líci a český lev nebo habsburský orel na rubu. Zvláštní význam měly tolary ražené za Rudolfa II., kdy byla Praha císařskou rezidencí.
Pražské tolary dokumentují přechodové období mezi středověkou a novověkou Evropou. Zatímco pražské groše byly symbolem české samostatnosti, tolary už reprezentovaly nadnárodní habsburskou monarchii. Přesto si pražská mincovna udržela své renomé díky zkušenostem z kutnohorského a pražského mincovnictví.
Pro sběratele představují pražské tolary zajímavé svědectví o kontinuitě české mincovní tradice v měnících se politických podmínkách. Spojují v sobě odkaz slavných pražských grošů s novou érou evropského tolarového mincovnictví.
