Radiáty
Radiáty jsou římské mince 3. století n. l. s typickou paprskovou korunou na hlavě císaře, která značila dvojnásobnou hodnotu denáru (antoninián). Zavedl je Caracalla kolem roku 215 a později se často objevují i menší napodobeniny zvané „barbarské radiáty“.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový radiát Galeria Maximiana z mincovny Kyzikos pochází z období tetrarchie a představuje typickou ražbu konce 3. století. Mince odráží zásadní proměny římského státu,...
Ovládací prvky výpisu
Radiáty patří k nejtypičtějším mincím 3. století n. l., které provázelo napětí na hranicích i časté střídání císařů. Jejich poznávacím znamením je paprsková, „sluneční“ koruna na panovníkově hlavě. Tento motiv navazoval na antickou symboliku slunce a božské ochrany, a v mincovní praxi sloužil jako jasný znak zvláštní hodnoty.
Radiát je úzce spojen s nominálem zvaným antoninián (antoninianus). Zavedl jej císař Caracalla (188–217) přibližně roku 215 jako mince, která měla působit jako dvojnásobek denáru. V rané fázi šlo o stříbrnější ražby, postupně však obsah drahého kovu klesal a na povrchu se často uplatňovalo jen tenké „postříbření“, aby mince vypadala hodnotněji.
Jak se prohlubovala měnová krize 3. století, radiáty se stále častěji razily z měďnatých slitin a jejich vzhled po čase měnila patina ze zemních nálezů. V západních provinciích, zejména v okruhu galského císařství, se s nimi setkáme velmi často. Na radiátech se objevují jména panovníků, jako byli Gallienus, Postumus, Victorinus či Tetricus I., kteří patří k nejběžnějším portrétům této doby.
V pozdním 3. století vznikaly vedle oficiálních ražeb i menší, jednodušeji provedené napodobeniny, tradičně označované jako barbarské radiáty. Tyto kopie souvisejí s nedostatkem drobnějšího oběživa a s potřebou rychle zásobit trh mincemi v provinciích, například v Británii. Radiáty tak dobře ukazují, jak se v období římské nestability proměňovala měna i každodenní hospodářský život.
