Římské bronzové mince
Římské bronzové mince tvořily drobné peníze říše – od litých asů republiky přes mosazné sestercie a dupondie císařství až po folles a malé bronzy 4. století n. l. Jejich velikost, slitina i barva se měnily s mincovními reformami a s tím, jak se znehodnocovalo římské stříbro, na které byly hodnotou vázány.
Řazení produktů
Výpis produktů
Tato posmrtná ražba připomíná Marka Vipsania Agrippu, významného římského vojevůdce, blízkého spolupracovníka a zetě císaře Augusta a dědečka císaře Caliguly. Emise je tradičně...
Provinční bronzová mince císaře Vespasiána z maloasijské Apameie připomíná význam městských ražeb v římské Frygii. Císařský portrét doplňuje reverz se svazkem obilných klasů,...
Nejstarší římské mince byly bronzové. Kolem roku 280 př. n. l. se začal odlévat as – velká bronzová mince s hlavou Iana a přídí lodi. Takové množství kovu se nedalo zpracovat ražbou, proto se velké kusy lily do hliněných forem. Jak jeho hmotnost postupně klesala, přešla mincovna od lití k ražbě. Za pozdní republiky se bronz razil jen nárazově a od Sully do Augusta se nerazil vůbec.
Augustova reforma kolem roku 23 př. n. l. rozdělila drobné mince podle kovu. Sestercius a dupondius se razily z mosazi, kterou Římané nazývali orichalcum a cenili zhruba dvakrát výš než měď; čerstvě ražená se leskla skoro jako zlato. As se razil z načervenalé mědi. Sestercius vážil obvykle 25 až 28 g při průměru kolem 33 mm. Dupondius a as jsou si velikostí podobné, proto od roku 66 dostával dupondius na hlavu císaře paprsčitou korunu. V době největšího rozkvětu říše stál zhruba jeden dupondius bochník chleba.
Na bronzových a mosazných nominálech bývá zkratka SC (senatus consulto). Ve 3. století kvalita sestercií upadala: mincovny přetavovaly starší kusy, zinek se přitom odpařoval a chybějící kov nahrazoval bronz i olovo, takže pozdní sestercie bývají tmavší a na hrubších střížcích. Patina původní barvu kovu často zakryje, a dupondius bez koruny se pak od asu těžko rozlišuje.
Dioklecián kolem roku 294 zavedl velkou bronzovou minci o hmotnosti asi 10 g s tenkou vrstvou stříbra na povrchu, dnes zvanou follis. Ta se pak zmenšovala a za Konstantina I. Velikého už stříbro téměř neobsahovala. Bronzy 4. století se pro nejasné dobové názvy třídí podle velikosti jako AE1 až AE4, od zhruba 27 mm po 15 mm. Bronzy 4. století patří k nejčastějším nálezům – v Británii tvoří největší skupinu nalezených mincí.





