Rublové bankovky

Rublové bankovky představují významnou oblast notafilie spojenou především s dějinami Ruska, Sovětského svazu a pozdější Ruské federace. Samotný rubl patří k nejstarším evropským měnovým označením, jehož kořeny sahají do středověku, avšak papírová platidla se v ruském prostředí výrazně prosadila až v novověku, kdy rostoucí stát potřeboval pružnější peněžní oběh.

První papírové rublové bankovky byly v Ruském impériu zavedeny roku 1769 za vlády carevny Kateřiny II. Veliké (1729–1796). Šlo o asignace, které měly usnadnit oběh vysokých částek v rozsáhlé říši a postupně doplnily kovové mince. Tím začala dlouhá tradice rublových bankovek, jež se později staly běžnou součástí hospodářského života i státní správy.

V 19. století a na počátku 20. století nesly rublové bankovky znaky carské moci, bohatou ornamentiku i složité textové prvky. Po revolučním roce 1917 však jejich podoba prošla zásadní proměnou. Období občanské války a rozpadu starého řádu přineslo mimořádně pestrou škálu emisí, provizorních vydání i regionálních platidel, která dnes patří k vyhledávaným dokladům bouřlivé doby.

Za Sovětského svazu získaly rublové bankovky novou ideologickou i výtvarnou tvář. Objevují se na nich státní znaky, symbolika práce, průmyslu a jednoty svazových republik, později také portrét Vladimira Iljiče Lenina. Bankovky tak nesloužily jen jako prostředek směny, ale i jako nástroj státní reprezentace, podobně jako tomu bylo i v jiných evropských režimech 20. století.

Po rozpadu Sovětského svazu navázala na tuto tradici Ruská federace, která vydala nové emise Banky Ruska. Současné i starší rublové bankovky zobrazují města, památníky, architekturu a regionální motivy, čímž ukazují proměnu od ideologického pojetí k důrazu na státní kontinuitu a územní rozlehlost země. Pro sběratele jsou rublové bankovky cenné mimořádnou časovou šíří, množstvím typů i schopností zachytit pád impéria, vznik sovětské moci i novodobé dějiny východní Evropy.